Dne 10. dubna 1919 se zrodila koruna československá a nedávno jsme oslavili sto let koruny! Nabízí se nám tak unikátní pohled do zpětného zrcátka, co uplynulé století přineslo československým a následně českým investorům. Celkově to byla pořádná jízda. Koruna bohužel nebývala vždy pevná, politika bývala spíše zrádná a peníze v matraci několikrát přišly o podstatnou část hodnoty.
Dějství první – státní dluhopisy
Alois Rašín během pár týdnů zosnoval ambiciózní odluku od tehdejší koruny rakousko-uherské pomocí kolkování v poměru 1:1. Inflační peníze byly staženy z oběhu, jedním z protiinflačních nástrojů se stala i majetková daň na jmění nabyté během války, měnová politika zafungovala. Méně známá část příběhu tkví v tom, že zhruba polovina bankovek byla nuceně zadržena ve prospěch státu a místo nich občan dostal třicetiletý dluhopis. Se splacením dluhopisu si však stát v roce 1949 nedělal hlavu a věřitelé měli smůlu. Věhlasný The Economist psal o Aloisi Rašínovi jako o nejchytřejším ministrovi v Evropě, Rašín si získal velký kredit. Jeho odvaha si však našla spoustu nepřátel a nakonec byl na ulici za bílého dne v roce 1923 zavražděn.
Poučení – investice do státních dluhopisů domácího státu není bez rizika, i když to tak bývá popsáno v ekonomických učebnicích. A platí to dvojnásobně, pokud závazky v době vydání dluhopisu přejdou na nový nástupnický stát.
Dějství druhé - nemovitosti
Koruna po Rašínově reformě solidně posilovala, i díky pozici Československa jako nejvýkonnějšího ekonomického bloku z rozpadlého mocnářství. Nakonec posílila měna příliš, až způsobila vrásky na čele průmyslovým a zemědělským exportérům. Kurz však následně poklesl. Koruna se slávou získala zlatý statut (1 Kč měla obsah 44,58 mg ryzího zlata – dnes má toto množství hodnotu 42 Kč) v listopadu 1929, necelé dva týdny po krachu na Wall Street. Pevná vazba koruny následně bezpochyby přispěla k hloubce tehdejšího hospodářského propadu. Úlevu přinesly až zlaté devalvace v letech 1934 a 1936, kdy postupně klesal zlatý obsah na 37,15 mg a poté až na 31,21 mg (tedy 30% snížení obsahu zlata).
V časech první republiky se bohaté rodiny předháněly v tom, který rod si postaví honosnější rodinné sídlo. Na architektech se nešetřilo. Legendou se stal příběh nyní světoznámé Vily Tugendhat – rodina tam žila jen krátce, následně kvůli svému židovskému původu musela vysněné sídlo opustit. Rodina skončila ve Venezuele, což tehdy byla jedna z nejbohatších světových ekonomik. V samotné Vile Tugendhat se později usídlilo gestapo, aby jej o dekády později vystřídala sovětská armáda se svými koňmi. Obdobný příběh se odehrál v mnoha jiných honosných stavbách tehdejší doby.
Poučení druhé – nemovitosti jsou vám k ničemu, pokud vám hrozí nucená emigrace. Cihlu si do kufru s sebou nevezmete. Leda že by vám stačila představa, že vaše vnoučata po několika dekádách budou mít šanci na restituci zdevastovaného stavení. Myslíte, že se tyto osudy týkaly jen bohatých rodin? Tři miliony německy hovořících spoluobčanů i stovky tisíc Židů musely nuceně opustit své domy.
Pražská burza za časů první republiky excelovala, i když byla založena mnohem dříve, již v roce 1871. Jedním z blue chips tehdejší doby byly například plzeňské Škodovy závody (se svojí divizí Laurin a Klement – dnešní Škodovkou). V Americe se v té době dařilo průmyslovým firmám jako anebo . Vzletná architektura se přenesla i do myšlenek na nový burzovní palác. Ten byl slavnostně otevřen v roce 1938, svému účelu však sloužil pouhý rok.
Dějství třetí - zlato
Protektorátní období bylo temným obdobím české měny, ta se totiž stala pouhým nominálním zlomkem říšské marky. Uměle byl stanoven podhodnocený kurz v podobě 10 korun za jednu říšskou marku, samotný zlatý standard byl tímto zrušen. Život byl obtížný, během války stouply ceny o 62 %, potraviny a jiné nezbytné suroviny byly na příděl. Navíc centrální banka byla nucena převést většinu svého zlata do Německa. Na konci války měla Národní Banka Protektorátu Čechy a Morava významné pohledávky vůči třetí říši, které se ukázaly být prakticky bezcenné. Ke znovuzavedení koruny došlo až v roce 1945, kdy byly vydány nové korunové bankovky. Občané se však komplikovaně dostávali ke svým bankovním vkladům, většina vkladů byla dočasně zmražena a lidem zůstala k dispozici jen malá část jejich hotovosti. Mezi lidem se šířila nedůvěra v banky a raději si cpali peníze pod polštář.
Poučení – zlato má svůj smysl jako válečná pojistka a rozhodně se do cestovního kufru dá zabalit ze všech dostupných aktiv nejsnadněji. Nevýhodou je, že vám jej v časech těžkých politických konfliktů může spousta jedinců jednoduše ukrást či zabavit.
Dějství čtvrté - hotovost
Komunistická měnová reforma z června 1953 se bohužel řadí ke zlatým hřebům československé zlodějiny dvacátého století. Hotovost byla zabavena, smrskla se z 52 mld. korun na pouhých 1,4 mld. korun. Občané dostali za první tři stovky hotovost v poměru 5:1, další peníze se měnily kurzem 50:1. Vklady v bankách se dělily poměrem 5:1 do pěti tisíc korun, nad touto hranicí si stát bral více. Takzvané vázané vklady, pár let dočasně zmražené v rámci válečného vyrovnání, byly jednoduše vynulovány. Byly násilně zavedeny jednotné ceny, inflace oficiálně neexistovala, také měnový kurz byl stanoven direktivně. Rozbujel se černý trh. I v důsledku tohoto kroku bylo Československo vyhozeno z MMF, u jehož založení stálo v roce 1944.
V roce 1945 začala opět plnit svoji ruku burza – na pouhé tři roky.
Poučení – peníze v matraci sice zůstanou, budou mít ale nějakou hodnotu?
Dějství páté – měnové kurzy
Po měnové reformě byl ve stagnujícím hospodářství postupně zaváděn systém odlišných měnových kurzů. Jeden kurz dostávali exportéři, za odlišný kurz kupovali měnu ti, kterým bylo dovoleno něco dovézt. Rozdílné kurzy byly také pro turisty. Stát zavedl síť obchodů Tuzex, aby od občanů sbíral jejich západní valuty - tvrdou měnu. V Tuzexu se platilo bony, které bylo možné získat za valuty i za koruny (zhruba 5,50 Kčs bylo potřeba na jednu tuzexovou poukázku), dost často přímo na ulici. Veksláci se vyrojili jako houby po dešti.
Poučení – v nepřehledné houšti kurzů se skvěle orientovali jen veksláci, kteří přišli k velkému bohatství.
Autorem textu je hlavní investiční stratég ČSOB Jaroslav Vybíral. Druhou část článku, který byl již dříve publikován na penize.cz, si na webu Patria.cz budete moci přečíst zítra.