Fiskální stimulace často zahrnuje i významné investice do infrastruktury. Platilo to rovněž během poslední recese včetně USA a Číny, kde investice do infrastruktury představovaly asi 40 % celkového stimulačního balíčku. Paul Krugman v této souvislosti pro v roce 2016 napsal, že „nejjednodušší a nejefektivnější reakcí na ekonomický útlum je fiskální stimulace, a to nejlépe ve formě vládních výdajů na tolik potřebnou infrastrukturu“. Christoph Boehm z University of Texas k tomu ale dodává několik podstatných věcí.
Ekonom analyzoval výši multiplikátoru u vládních investic a porovnával ji s multiplikátory u vládní spotřeby. Fiskální multiplikátor obecně měří to, o kolik dolarů se zvedne celý HDP poté, co vláda zvýší své investice o jeden dolar. Podle ekonoma modely většinou počítají s tím, že investiční multiplikátor u krátkodobých šoků dosahuje asi 20 centů na dolar, zatímco multiplikátory u spotřeby se pohybují mezi hodnotou 0,6 a 1.
Boehm pak testoval tato čísla na datech ze zemí OECD a tvrdí, že výsledky „zhruba odpovídají teorii s tím, že spotřební multiplikátor se pohybuje kolem hodnoty 0,8 a vládní investiční multiplikátor kolem nuly“. Otázkou pak zůstává, proč nacházíme takový rozdíl v obou typech multiplikátorů. Podle standardní makroekonomické teorie dojde po zvýšení vládních investic k poklesu investic soukromého sektoru, a to kvůli přechodnému zvýšení cen investičního zboží taženému vládní politikou. Tento efekt by se měl projevovat i u spotřebního zboží, ale u zboží investičního je možné déle čekat na následný pokles cen a efekt poklesu poptávky soukromého sektoru je tu proto silnější.
Ekonom doplňuje, že jeho práce podporuje názor, že multiplikátory jsou vyšší v prostředí, kdy sazby centrální banky klesají k nule. A zdůrazňuje, že rozdíl v multiplikátoru spotřebním a investičním neznamená, že vládní investice jsou špatnou politikou. V delším období u nich může být multiplikátor výrazně vyšší, protože „dopad na produktivitu je u tohoto druhu investic opožděnější“.
„I přesto mé závěry vyvolávají otázky ohledně efektivity fiskální stimulace cílené na infrastrukturu... a moje práce má také implikace pro empirický výzkum. Jestliže se totiž výrazně liší multiplikátory u spotřeby a investic, celkový multiplikátor, o který se výzkum obvykle zajímá, může mít výrazně sníženou vypovídací schopnost. Můžeme přitom říci, že tento celkový multiplikátor zhruba odpovídá váženému průměru multiplikátoru spotřeby a investic,“ píše ekonom. A varuje proto před tím, aby byly používány stejné odhady multiplikátorů u stimulačních balíčků, které se výrazně liší svou strukturou.
Zdroj: VoxEU