Pérez: Italská migrační záhada a její implikace pro dnešní svět

Na počátku dvacátého století mířila řada Italů do zámoří. Dvěma nejpopulárnějšími destinacemi pro ně byly Spojené státy a Argentina. Jak ale na stránkách VoxEU poukazuje Santiago Pérez, osudy italských imigrantů se v těchto dvou zemích významně lišily a ekonom se ve své nové studii snaží zjistit proč.

V Argentině bylo u přicházejících Italů běžné, že si pořídili vlastní dům, a byla u nich nízká pravděpodobnost, že si najdou zaměstnání s nízkým příjmem. Naopak v USA byly u italských domácností běžné mimořádně nízké příjmy a jen málo z nich mělo vlastní dům. Pérez dokonce píše, že když v USA začaly růst společenské tenze způsobené přílivem imigrantů, vláda se snažila analyzovat jejich život v zemi a právě situace italských rodin nakonec vedla k zavedení kvót pro imigranty z jednotlivých evropských zemí. U Italů byla kvóta nastavena na 4 000 za rok, zatímco během předchozích deseti let jich ročně přicházelo v průměru 200 000. Ve stejnou dobu vlastnili Italové v Buenos Aires 38 % komerčních nemovitostí i přesto, že tvořili 22 % populace tohoto města.

Důvody těchto rozdílů v osudech italských imigrantů nejsou podle ekonoma známy. Teoreticky je možné, že ti, kteří odcházeli do Argentiny, byli z nějakého důvodu lépe připraveni na život v zámoří. Nebo je tamní společnost uvítala jinak než ve druhé zemi. Známo bylo pouze to, že do Argentiny šlo více Italů ze severu země. Pérez proto analyzoval dokumenty týkající se emigrujících rodin, ale žádný jiný podstatný rozdíl nenašel. Emigranti mířící do Spojených států měli podobný věkový profil a předtím měli podobný typ zaměstnání jako ti, kteří mířili do Argentiny.

Vysvětlení by tedy mohlo spočívat v situaci v cílových zemích. Ekonom konkrétně tvrdí, že obě skupiny Italů měly podobný lidský kapitál, ovšem to neplatí, pokud jej měříme relativně k domácí populaci. Italové v Argentině totiž disponovali se zhruba dvojnásobným lidským kapitálem ve srovnání s domácí populací než ti, kteří přijeli do USA. A významnou roli podle všeho hrál i jazyk, protože italština je mnohem blíže španělštině než angličtině. To Italům v Argentině umožnilo získat přístup k širšímu spektru pracovních míst.

Uvedené vysvětlení sebou ale nese jednu záhadu: Proč Italové vůbec mířili do Spojených států, když by se jim vedlo lépe v Argentině? Podle ekonoma se mohli domnívat, že dlouhodobější výhled je v USA lepší, ale této tezi odporuje to, že do obou zemí přicházeli lidé se stejným věkovým profilem. Odpověď tak spíše spočívá v tom, že rozhodující roli hrály příbuzenské vztahy. Pokud měla nějaká rodina v USA příbuzné, zamířila do této země bez ohledu na to, že by v Argentině měla lepší vyhlídky.

Ekonom se domnívá, že jeho závěry naznačují, že imigrační politika není příliš efektivní a nehraje při asimilaci imigrantů významnější roli. To, že se Italové houfně přesouvali jak do USA, tak do Argentiny, spíše ukazuje, jak významnou roli hraje předchozí vývoj a migrační vlny.

Zdroj: VoxEU