Šest soukromých firem v jedné z nejbohatších čínských provincií přestalo v posledních třech měsících splácet včas svoje dluhy – nebo se k tomu dostalo nebezpečně blízko. Problémem ale není prodlení se splátkami. V jiných provinciích už zažili větší sekery, než je dluh za v přepočtu 9,7 miliardy USD, který má daná šestice firem v Šan-tungu na bedrech.
Problémem je fakt, že firmy si za svoje dluhy ručí navzájem. O svých závazcích přitom nemusejí veřejně informovat, takže investorům nezbývá než hádat, kdo komu dluží a za kolik.
Toto vzájemné ručení, které tu je běžnou praxí, je jedním z myriády problémů, na které by se investoři do dluhopisů v Číně měli připravit. Stojí přitom za zmínku, že ještě před několika lety byly bankroty na pevnině na nule. Loni se dostaly do prodlení splátky dluhu za v přepočtu 18,7 miliardy USD.
Podle hlavního ekonoma ratingové agentury Moody’s Analytics Marka Zandiho představuje firemní dluh v Číně „největší hrozbu“ globální ekonomice. A podobně varovně znějí i nejnovější komentáře od konkurenční Fitch Ratings. Podle této ratingové agentury stoupla míra defaultů u dluhopisů vydaných nestátními firmami v Číně v prvních 10 měsících tohoto roku na rekordních 4,5 %, uvedla agentura na počátku prosince. Číslo ale nemusí plně odpovídat realitě, protože někteří dlužníci se raději dohodnou s věřiteli soukromě, než aby šli přes clearingová centra.
U podniků ve státním vlastnictví dosahoval tento podíl jenom 0,2 %. Vděčí za to finanční podpoře vlády a lepšímu přístupu k finančním prostředkům od bank, uvedl také Fitch.
Na problém s obřím firemním dluhem a na možné konsekvence pro globální ekonomiku při jeho nesplácení upozorňuje dlouhodobě také hlavní ekonom společnosti Patria Finance Jan Bureš. „S nelibostí sleduji narůstající a čím dál více se prohlubující problémy čínského finančního sektoru,“ podotkl Bureš v pořadu Mikroskop, který zorganizoval deník E15. Tento sektor má i bez obchodních válek velké problémy, jakou je ohromná míra vnitřního zadlužení a přeinvestovanost některých sektorů. Zdánlivě nenápadné nebezpečí může podle ekonoma ohrozit světovou ekonomiku dokonce víc než obchodní války. Potíže by ale prý padly na hlavu státu.
- https://t.co/FvXtc9PCXa pic.twitter.com/kC7iRMQXV5
V Šan-tungu, což je provincie na východním pobřeží Číny, není míra defaultů soukromých firem v porovnání s číslem za celou Čínu nijak závratná, podotýká Jenny Huangová z Fitch Ratings. Rizika tu ale podle ní v poslední době „explodovala“.
Selhání splátek dluhu v provinciích v pevninské Číně. Dosavadní letošní číslo za Šan-tung (10,9 miliardy CNY) je čtvrté nejvyšší v Číně:

A strach z nákazy se v této pobřežní provincii projevil neobvyklým způsobem. Když se objevily špatné zprávy o jistém kukuřičném a ocelářském konglomerátu, stáhlo to dolů dluhopisy minimálně dvou zdánlivě zcela odvislých firem: producenta hliníku China Hongqiao Group a distributora potravin Shandong Sanxing Group. O obou firmách se vědělo, že podpírají dluhy jiných firem, a obavy, že by za celou věc mohly nést zodpovědnost, stáhly jejich dluh na rekordní minima.
Tři zahraniční ratingové společnosti sice svoje stanovisko na China Hongqiao od té doby nezměnily, investoři ale přesvědčeni nejsou. Na jednom z dolarových dluhopisů vydaných tímto korporátem se výnos minulý týden vyšplhal na 14 %, což je nové maximum.
Podle Zandiho z Moody´s se mnoho čínských firem potýká se zpomalováním čínské ekonomiky, které se děje v důsledku obchodní války i dalších faktorů. „Ve Spojených státech to je podobný obrázek, nikoli ale stejnou měrou. Všimli jsme si ale velmi výrazného nárůstu zapáčeného úvěrování, tedy poskytování úvěrů vysoce zadluženým společnostem, a ty jsou v případě zpomalení ekonomiky zranitelné,“ uvedl Zandi podle CNBC. Podle Fitch se v době obchodní války priority komunistického vedení Číny přesunuly více na podporu ekonomiky než na snižování míry zadlužení a lokální vlády jsou vůči defaultům tolerantnější.
Zdroje: Bloomberg, CNBC, Patria.cz