Rozvoj zelené infrastruktury, očekávané rozšíření elektromobilů a 5G sítě by měly být tím, co přinese „dobu měděnou“. Na stránkách VoxEU to tvrdí Karina Fernandez-Stark, Penny Bamber a Martin Walter. Poukazují na to, že měď je jak vodičem elektrické energie, tak tepla a hraje tedy významnou roli v celém globálním výrobním sektoru, výrobě elektroniky, průmyslových robotů a také ve stavebnictví. Není proto divu, že Čína, jejíž vláda se ekonomice snaží pomoci stimulačními programy, dovezla v červnu letošního roku rekordní množství tohoto kovu.
Poptávka po mědi podle ekonomů roste soustavně již od roku 2016 a příčinou je „její klíčová role v digitální a zelené ekonomice“. Například elektromobily obsahují čtyřikrát více mědi než vozy se spalovacími motory, solární panely a větrné turbíny „vyžadují dvanáctkrát více mědi než dřívější způsoby výroby elektrické energie“. Novým zdrojem poptávky se nyní stává i sektor zdravotní péče, a to kvůli antimikrobiálním vlastnostem mědi.
Silná poptávka se podle ekonomů potkává se slabší nabídkovou stranou trhu s mědí. Ta je vysoce koncentrovaná a tři čtvrtiny světových exportů zajišťuje pouze pět zemí (Chile, Peru, Indonésie, Austrálie a Kanada). První dvě zmiňované země pokrývají téměř celou polovinu světové poptávky. V Chile se nachází největší důl na světě Escondida a největší těžební společnost na světě – státem vlastněná CODELCO.
Na tuto společnost podobně jako na další firmy těžící měď dolehl v roce 2012 konec supercyklu této komodity a firmy reagovaly konsolidací a snižováním nákladů tím, že omezily investice do průzkumu a rozvoje nových projektů. Podle ekonomů tak nyní existuje jen málo nových těžebních projektů, které by měly být spuštěny před rokem 2023.
Projektovaný růst poptávky po mědi by mohl být příležitostí právě pro země, jako je Peru nebo Chile. Ekonomové v této souvislosti poukazují i na to, že těmto zemím se zatím nedaří přejít na měděné výrobky s vyšší přidanou hodnotou. A významná je tu také otázka poškozování životního prostředí – podle některých názorů je sporné, zda přínosy další těžby převyšují společenské náklady a náklady na životním prostředí, které tato těžba vytváří. Určité řešení by podle ekonomů mohla ukazovat Austrálie, která těží z toho, že zde vznikl rozsáhlý domácí sektor služeb poskytovaných těžebním společnostem, a tudíž se zvýšila celková přidaná hodnota související s tímto odvětvím.
„Pandemie dolehla na latinskoamerickou ekonomiku velmi těžce. Plány ekonomické obnovy v Číně a v EU mohou být zeměmi jižní Ameriky využity k jejich vlastnímu ekonomickému oživení, protože tyto plány implikují zvýšenou poptávku po mědi. Je nyní na zemích tohoto regionu, aby využily příležitosti, která se nabízí,“ uzavírá Fernandez-Stark a její kolegové.
Zdroj: VoxEU