Rychlé oživení na akciových trzích vedlo některé investory k přesvědčení, že trh krizi ignoroval, ale podle investičního a valuačního odborníka Aswatha Damodarana to není pravda. Došlo totiž k významnému posunu v hodnotách indexů napříč regiony, odvětvími a typy společností. Největší ztráty z geografického hlediska zaznamenaly Afrika, východní Evropa, Rusko a Latinská Amerika. Asie jako další rozvíjející se trh ale zaznamenala významné zisky, proto tu zřejmě nelze uplatňovat nějaká příliš zjednodušená měřítka. Co Damodaran soudí o dalších pohybech na trzích a co podle něj ukazují do budoucna?
Damodaran poukazuje na to, že ze sektorového hlediska zboží dlouhodobé spotřeby, technologie a zdravotní péče získávají na úkor energetiky, nemovitostí, utilit a financí. To zjednodušeně řečeno znamená, že „kapitálově málo intenzivní firmy získaly na úkor kapitálově náročných společností“. A mladší a rychle rostoucí společnosti si vedly lépe než starší podniky. To mimo jiné znamená, že akcie preferované hodnotovými investory si vedly hůř než ty v růstových portfoliích.
Profesor financí v této souvislosti zmiňuje, že hodnotoví investoři „v posledním desetiletí varovali před dvěma trendy v chování společností, a to před nárůstem dluhové zátěže a před velkým objemem zpětných odkupů“. Data z letošního roku podle profesora skutečně ukazují, že „čím více je společnost zadlužena, tím více je vystavena ztrátám během této krize“. Na straně zpětných odkupů to ale tak jasné není. Společnostem, které v roce 2019 nevrátily svým akcionářům žádnou hotovost, se letos celkově dařilo lépe než společnostem, které v roce 2019 hotovost vracely (ať už na dividendách nebo zpětných odkupech). Ale společnosti, které vracely hotovost pouze ve formě zpětných odkupů, se z pádu zotavily rychleji než ty, které používaly dividendy.
Damodaran tak soudí, že tyto zkušenosti mohou firmy přimět ke změně ve strategii – k většímu tíhnutí k odkupům než k dividendám, protože se zdá, že trhy upřednostňují flexibilitu a právě odkupy jsou nástrojem flexibilnějším než dividendy.
Damodaran následně poukazuje na to, že popsané lepší výkony mladších růstových firem lze vnímat jako větší příklon investorů k riziku. S tím, že tento segment trhu je rizikovější než firmy starší a méně zadlužené. Tento příklon k riziku podle odborníka souvisí s tím, že z trhu se na rozdíl od předchozích krizí a recesí nestáhl kapitál, který se zaměřuje právě na rizikovější aktiva. To zase může naznačovat, že zisky se sice ještě musí zotavit, ale „faktor strachu už pominul“.
Podle odborníka není zase tak překvapivé, že trh si vede velmi dobře, zatímco ekonomická aktivita se stále pohybuje pod předchozími vrcholy. Damodaran má totiž za to, že vývoj v posledních šedesáti letech jasně ukazuje na velmi malou korelaci mezi cenami akcií a ekonomickým vývojem a vysvětlení je prosté: Trh hledí dopředu a ne na aktuální situaci.
Jaké přinesl letošní rok poučení do budoucna? Podle Damodarana se ukázalo, že je třeba trh respektovat i v případě, že pohyb cen nechápeme nebo s ním nesouhlasíme. Stejně tak je zřejmé, že jsme se posunuli do období, kdy již není namístě spoléhat se na ukazatele, které se používaly před desítkami let. Tedy například na jednoduchá měřítka používaná hodnotovými investory. A zřejmé je i to, že investoři si u firem cení zejména flexibility. Tedy jejich schopnosti adaptovat se na nové okolnosti a vítězit v novém prostředí. Proti této flexibilitě jde například nadměrné zadlužení či výplata vysokých dividend.
Zdroj: Musing on Markets