Sdílení věcí je tu s námi již od dávných věků. O ekonomice sdílení se hovoří v posledních letech a Laura Straeter spolu s Jessicou Exton si na stránkách VoxEU kladou otázku, jestli by tento koncept mohl v praxi skutečně fungovat a zda dává smysl. Tvrdí, že půjčování věcí mezi spotřebiteli má okamžité pozitivní přínosy pro životní prostředí. Snižuje totiž například spotřebu materiálů a energií. Ovšem z dlouhodobějšího hlediska už situace tak jasná není kvůli jedné podstatné věci.
Ekonomky uvádějí, že se sdílením má asi většina z nás praktické zkušenosti. Mohli jsme si od souseda například půjčit sekačku na trávu či od přítele auto. V principu přitom můžeme hovořit o dvou typech sdílení. V prvním je produkt zakoupen jedním člověkem a sdílen více lidmi. Ve druhém jej zakoupí skupina lidí s tím, že ta jej bude také sdílet. Obojí se liší od situace, kdy produkt zakoupí jeden člověk a ten je také jeho jediným uživatelem.
Ve všech třech typech případů je to vlastník, kdo o produktu rozhoduje – o jeho údržbě či případném prodeji nebo zbavení se produktu. Ekonomky pak provedly analýzu chování vlastníků v závislosti na konkrétní situaci a případném sdílení produktu a zjistily, že toto chování se v jednotlivých případech liší. A to způsobem, který ukazuje, že „obvyklý pohled na ekonomiku sdílení je příliš růžový“.
Lidé se totiž podle studie zbavují produktů rychleji v případě, že jsou sdíleny. A to bez ohledu na to, jak často jsou fakticky používány. Jaký by k tomu mohl být důvod? Podle ekonomek mohou vlastníci vnímat produkt jinak v závislosti na tom, zda je sdílen, nebo ne. Vnímaný stav totiž nezáleží jen na tom, jak často je skutečně používán. „Produkty, které byly v kontaktu s jinými spotřebiteli, jsou vnímány jako kontaminované, i když v podstatě nebyly nijak poškozené.“ A čím silnější je tento signál, o to větší tendenci zbavit se produktu může vlastník mít.
Prodej či zbavení se produktu může být také dáno mírou vlastnictví. Je totiž známo, že lidé mívají problémy s odchodem svého majetku. Pokud něco vlastní, vybudují si k tomu vazbu a podle ekonomek může tato vazba slábnout s tím, kolik lidí produkt vlastní a užívá. Všechny tyto teze byly potvrzeny zkoumáním chování 413 dospělých lidí z USA. Včetně toho, že zbavení se produktu bylo nejméně pravděpodobné v případě, že vlastník jej používal sám. Mezi vlastnictvím jednou osobou a sdílením na straně jedné a vlastnictvím více osobami nebyly zjištěny významné rozdíly.
Ekonomky tedy chladí nadšení ze sdílené ekonomiky, ale dodávají, že mohou být situace, kdy se popsané efekty projevují s menší silou. Může jimi teoreticky být například sdílení věcí mezi přáteli, kde by mohl být utlumen impuls k rychlejšímu zbavení se dané věci. Tento impuls by také mohl být mírněn nějakými objektivními indikátory opotřebení věci.
Zdroj: VoxEU