Ashley Nunes působí na Massachusetts Institute of Technology a na Harvard University a na stránkách FTAlphaville si všímá „zelené“ politiky, kterou by chtěl prosazovat Joe Biden ve funkci amerického prezidenta. Biden hovoří o revoluci ve využívání čisté energie, ale Nunes z jeho plánů tak nadšený není. A má alternativu, která je ale pro politiky a voliče nezajímavá.
Nunes poukazuje na to, že Bidenovy plány by podle odhadů vyšly na 2 biliony dolarů s tím, že není tak úplně jasné, kde tyto zdroje vzít. Biden hovoří o tom, že více hotovosti budou muset do vládního rozpočtu dávat bohatí lidé, ale „v soukromí politici přiznávají, že pravděpodobnější by byl růst rozpočtových deficitů“. Což není překvapivé s ohledem na to, že voliči podle Nunese změnám klimatu zase takový význam nepřikládají a nejsou ochotni platit za kroky, které by je omezily.
Nunes v této souvislosti připomíná i slova Arnolda Schwarzeneggera, který ve funkci guvernéra Kalifornie narážel na to, že „o změnu klimatu se nikdo nezajímá“. Důvodem je podle něj skutečnost, že tyto změny se projeví až za desítky let a „kdyby se lidé starali o budoucnost tak vzdálenou, neměli by 20 000 dolarů dluhů“. Lidé se podle Schwarzeneggera starají hlavně o dnešek a Nunes k tomu dodává, že to v současné době znamená zejména obavy ze ztráty pracovního místa, nízkých mezd a trávení veškerého času v práci. Lze nějak skloubit podobná ekonomická témata s ochranou životního prostředí?
Nunes tvrdí, že by na to nesázel. Bidenův plán by sice možná vytvořil pracovní místa, ale spoléhá se na řadu technologií, jejichž skutečný dopad je pochybný. Vědec jako příklad zmiňuje zachytávání a uskladnění uhlíku pod zemí. Podle některých odhadů by totiž potřebné omezení emisí v ovzduší tímto způsobem vyžadovalo asi čtvrtinu současné globální spotřeby energií, a „to je jen těžko proveditelný plán“. U elektromobilů zase vědec vidí komplikaci v tom, že se v nich používá kobalt, který se těží v Kongu, ale tam se využívá práce dětí. Podle Amnesty International tam děti tráví až 12 hodin denně v dolech a za to si vydělají jeden až dva dolary.
Existuje ovšem způsob, jak potřebných změn dosáhnout. Je jím omezení spotřeby. Nunes poukazuje na to, že Američané konzumují více než většina světa a také více vyhazují. Toto plýtvání dosahuje gigantických rozměrů, týká se potravin, ale třeba také elektroniky. Podobné uvažování je ale podle Nunese politikům cizí a nedá se čekat, že by začali voliče přesvědčovat o tom, že mají snížit svou spotřebu a plýtvání. Jenže „je načase přiznat si to, o čem se doposud moc nemluví“.
Zdroj: FTAlphaville