Koronavirus urychlil odklon od hotovosti. Centrální banky tak začaly přemýšlet nad digitální verzí bankovek a mincí, které obtěžkávají naše peněženky. Švédsko a pevninská Čína by už v roce 2021 mohly spustit vlastní digitální měny centrálních bank, často označované zkratkou CBDC (central bank digital currencies). Napsal o tom hlavní ekonom v James Pomeroy, jehož článek má Patria.cz k dispozici.
Nejedná se o kryptoměny ani o virtuální měny ve videohrách, ale o platební prostředky, o jejichž zavedení uvažuje řada velkých hráčů včetně amerického Fedu, Bank of England, Evropské centrální banky a Bank of Japan. Společně s Bankou pro mezinárodní platby – centrální bankou centrálních bankéřů – pak navrhly základní principy pro CBDC.
Jednou ze základních otázek, kterou si centrální bankéři pokládají, je, zda hotovost stále přispívá k naplnění jedné ze základních rolí centrální banky – poskytování všeobecně přijímaného a dostupného prostředku směny.
Nové mezinárodní standardy
CBDC je zjednodušeně měna vydávaná centrální bankou, ale pouze v digitální podobě. Může fungovat vedle bankovek a mincí a zprostředkovat digitální platby zaštítěné centrální bankou. Tím pádem by byla dostupná všem a akceptovaná všemi.
Stále ale existuje mnoho nevyřešených otázek. Mezi ně patří například tyto: Fungovaly by komerční banky jako zprostředkovatelé, nebo by měly firmy a spotřebitelé účet přímo u centrální banky? Musely by všechny transakce být schváleny prostřednictvím technologie distribuované účetní knihy (DLT), nebo by hlavním uzlem byla centrální banka? Bylo by vlastnictví účtu navázáno na profil a každá transakce by musela být schválena prostřednictvím nějaké formy osobní identifikace? Dokázala by tato digitální měna zvládnout kromě domácích plateb i ty zahraniční?
Dosud nedošlo v těchto otázkách k obecné shodě. Tu mohou přinést až první vlaštovky, podle kterých se určí mezinárodní standardy.
Úspora při maloobchodních platbách
Cíle centrálních bank při zavádění vlastních digitálních měn jsou jasné – zajistit, aby jejich CBDC nepoškodily měnovou a finanční stabilitu, měly jasně definovaný právní rámec, podporovaly inovace a efektivitu, daly se jednoduše používat a aby konečné uživatele nestály téměř nic, ideálně vůbec nic. Náklady u maloobchodních plateb v současné době ujídají 0,5–0,9 % hospodářského výkonu – placení pomocí CBDC by tyto náklady prakticky odstranilo.
CBDC by přinesly i další ekonomické výhody. 1,7 miliardy lidí na celém světě nemá bankovní účet. Obzvláště na rozvíjejících se trzích by mohly být CBDC účty začleněny do platebních aplikací v mobilních telefonech, a výrazně by tak zlepšily dostupnost finančních služeb.
Problém se zápornou úrokovou sazbou
Vliv CBDC na měnovou politiku částečně závisí i na jejich úročení. Pokud by pouze nahrazovaly papírové peníze, nebyl by zde žádný výnos, což by znamenalo problém pro centrální banky zvažující záporné úrokové sazby. Vyplácení úroků by na druhou stranu urychlilo promítnutí měnové politiky do ekonomiky.
V každém případě by údaje o transakcích umožnily centrálním bankám a vládám sledovat vývoj ekonomiky v reálném čase a podle toho přizpůsobovat fiskální a monetární politiku.
Podle průzkumu Banky pro mezinárodní platby plánuje 10 % centrálních bank do tří let spustit vlastní digitální měnu a dalších 20 % s tím počítá během šesti let. Pilotní projekty vidíme už na Ukrajině, v Jižní Koreji, na Islandu a v Thajsku. V Kanadě, Brazílii a Kambodži mezitím pracují na plánech realizace. Bahamy už testují „písečný dolar“ na dvou svých ostrovech.
Nejdále ve vývoji vlastních digitálních měn jsou z centrálních bank velkých ekonomik švédská Riksbank a Čínská lidová banka a vypadá to, že alespoň jedna z nich svůj plán letos zrealizuje. Ostatní země sice v tomto ohledu zaostávají, ale jakmile jedna centrální banka kdekoli na světě najde správnou cestu, může se objevit hodně následovníků.