Je známo, že pandemie donutila řadu lidí a firem k většímu posunu k digitálním technologiím. Včetně těch, které jsou používány pro práci z domova, vzdělávání z domova a podobně. Ekonom Timothy Taylor z Conversable Economist k tomu píše, že tyto změny pravděpodobně ovlivňují i investice do hmotných a nehmotných aktiv firemního sektoru a také do lidského kapitálu. A můžeme se ptát, zda tyto investice nemohou ovlivnit produktivitu a ekonomickou aktivitu v následujících letech.
Taylor poukazuje na novou analýzu z dílny Mezinárodního měnového fondu. Ta mimo jiné tvrdí, že řada lidí si může po pandemii vést lépe než před ní, tento pozitivní posun ale nemusí být nutně odražen v ekonomických číslech, jako například v hrubém domácím produktu.
Analýza poukazuje na to, že produktivitu by mohl zvýšit přesun od méně produktivních firem k produktivnějším. Dodává, že zatím se zdá, že tento proces skutečně probíhá, nicméně je stále brzy dělat silné závěry. I kvůli samotnému měření produktivity. Lidé, kteří mohou více pracovat z domova, mohou například těžit z toho, že nemusí do zaměstnání dojíždět. To samo o sobě ale není reflektováno v číslech sledujících vývoj produktivity. Podobné to může být například s online vzděláváním. To má totiž dopad jak na samotnou kvalitu služby, tak na náklady s ní spojené. A opět platí, že čísla nemusí tyto změny plně odrážet.
Taylor k tomu dodává, že problémy s měřením produktivity jsou v souvislosti s novými technologiemi a inovacemi zmiňovány již nějaký čas. Dochází totiž k tomu, že technologický rozvoj jde řadu let ruku v ruce se zpomaleným tempem růstu produktivity počítané tradičními metodami. Podle některých názorů je to ale způsobeno právě tím, že tyto metody neodrážejí řadu věcí včetně většího pohodlí spotřebitele, větší volby řady online produktů, které jsou dostupné zdarma, včetně nižších cen upravených o pozitivní posuny v kvalitě služeb a produktů a podobně.
Pokud jsou tyto námitky relevantní a pandemie ještě zrychlila posun k novým technologiím, oficiální čísla budou ohledně produktivity ještě méně relevantní. Intenzivnější využívání práce z domova a online kontaktů může snížit celkové náklady na cestování, ale oficiální čísla to nemusí plně reflektovat. Podobné to může být s řadou jiných oblastí. Následující graf ukazuje vývoj počtu patentů souvisejících s e-commerce a prací z domova v USA.
Podíl žádostí o patent souvisejících s prací z domova na celkovém počtu patentů se podle grafu od roku 2015 pohybuje v průměru kolem 1,8 %, na konci roku 2020 ale dosahoval téměř 3 %. Podobně roste podíl u patentů spojených s e-commerce, tedy s obchodními činnostmi prováděnými po internetu.
Zmíněná analýza nicméně poukazuje i na to, že pandemie může mít v některých oblastech negativní dopad na produktivitu. Konkrétně třeba u vzdělání některých demografických skupin, které mohou mít horší přístup k online výuce. To se týká například dětí z domácností v nižších příjmových skupinách.
Zdroj: MMF, The Conversable Economist