V polovině osmdesátých let potřebovaly v USA obchodované firmy na generování 1 milionu dolarů tržeb v průměru asi 8 zaměstnanců, o deset let později to bylo více než 5 zaměstnanců a nyní to jsou téměř jen dva zaměstnanci. Kdybychom místo tržeb použili něco jako spotřebitelův blahobyt, pokles by byl možná ještě větší. Dnes několik poznámek k tomuto nahrazování člověka stroji a technologiemi.
1. Od osmi ke dvěma: Následující graf ukazuje konkrétní vývoj počtu zaměstnanců na 1 milion dolarů tržeb firem zahrnutých v indexu SPX. V tomto bodě již jen podotknu, že z hlediska hodnoty obchodovaných společností by byl zajímavější graf s volným tokem hotovosti na zaměstnance:
Zdroj:
2. Produkt, tržby, nebo blahobyt: Hodně se hovoří o tom, že americká ekonomika (a nejen ona) čelí již řadu let poklesu tempa růstu produktivity. Vysvětlení tohoto jevu je celá řada, včetně toho, že k němu vlastně nedochází. Tedy že tradičně počítaný produkt a produktivita jsou v prostředí digitální a internetové ekonomiky stále více zavádějící (technicky odpovídající přidané hodnotě, a ne tržbám). Protože neodráží všechny plody nových technologií a inovací. A skutečný produkt, a tudíž i produktivita, jsou znatelně výše. V kontextu uvedeného grafu by tak modrá křivka „ve skutečnosti“ dál klesala – kdyby do tržeb byly započítány i ony v číslech neodražené efekty. Jinak řečeno, kdyby místo tržeb byl použit nějaký ukazatel spotřebitelova blahobytu.
3. Pod nulu to nejde: I kdyby byl ale použit onen blahobyt, pod nulu křivka klesnout nemůže. Jinak řečeno, tempo jejího poklesu se musí tak jako tak snižovat. Tento efekt bychom mohli nazvat „někdo tam být musí“. Detailnější diskuse o limitech možného by se pak musela týkat jednotlivých firem, či odvětví. V zábavném finance fiction extrému si můžeme představit společnost, v jejímž čele stojí jeden jediný člověk, který se zodpovídá akcionářům na straně jedné a na straně druhé je vše automatizováno a digitalizováno a řízeno od jeho stolu. A věda pilně pracuje na tom, aby zvýšila produktivitu tím, že nahradí i tohoto posledního manažera na světě.
Praktičtější může být třeba zemědělství – je ukázkovým příkladem toho, co dokázalo nahrazování člověka stroji a technologiemi. Nejrychlejší sekáči u nás dovedou pokosit kosou jeden ar (10 krát 10 metrů plochy) asi za čtyři minuty, ale moderním strojům se ani oni rovnat nemohou. I zde jsme ale obrazně řečeno prozatím narazili na limity tím, že na každý traktor musí být jeden traktorista (pokud jezdí ve směnách, tak dva, tři). I když se samozřejmě hovoří o tom, že nové technologie budou i zde „auto“:
Zdroj:
4. Co se děje: Podle dat Eda Yardeniho generovaly obchodované společnosti v roce 1995 asi 4 biliony dolarů tržeb, nyní to je asi 12,5 bilionu dolarů. Pokud bychom to zkombinovali s čísly z prvního grafu, tak nám zhruba vyjde, že v roce 1995 zaměstnávaly obchodované společnosti asi 20 milionů lidí. A nyní by to mělo být více než 27 milionů lidí. Což už dohromady ukazuje určitý makroekonomičtější obrázek o tom, co se děje.