Kdy jsou vládní dluhy ještě udržitelné?

Růst vládních dluhů někdy budí otázky ohledně jejich udržitelnosti. Hlavní ekonom francouzské investiční banky Natixis Patrick Artus shrnuje hlavní předpoklady udržitelnosti vládních dluhů a poté tento rámec aplikuje na Francii. Jaké jsou jeho závěry?

Artus ve své analýze poukazuje na to, že udržitelnost vládních dluhů je do značné míry dána poměrem tempa růstu ekonomiky na straně jedné a výší úroků placených z vládních dluhů (tedy zejména výnosy dlouhodobějších vládních obligací) na straně druhé. Následující graf ukazuje výši obou proměnných ve Francii:


Pokud se sazby a výnosy obligací nacházejí pod nominálním růstem ekonomiky, jde o prostředí, které je z hlediska udržitelnosti dluhů přívětivější, než když panuje poměr opačný. V případě Francie se sazby dostaly na delší čas pod tempo růstu po roce 2014, otázkou ovšem je zejména to, jaká bude situace v budoucnu. Artus míní, že to bude odrazem politiky ECB, která je dána jednak snahou o snižování nezaměstnanosti, ale také snahou o prevenci dluhové krize.

Takže podle ekonoma je pravděpodobné, že sazby zůstanou ve Francii i nadále pod nominálním tempem růstu. A Francii by tak na stabilizaci poměru vládních dluhů k nominálnímu produktu stačily jen nízké primární rozpočtové přebytky (přebytky před započtením úrokových výdajů). Dosáhne země na tuto metu?

Artus ukazuje následující graf, který rozpočtové deficity Francie rozděluje na strukturální a cyklické. Podle obrázku jsou strukturální deficity relativně vysoké:


Ekonom pokračuje s tím, že očekávané strukturální deficity by se měly pohybovat kolem 4,3 % nominálního HDP. Jestliže od nich odečteme úrokové výdaje, které by měly dosahovat 1,3 % produktu, dostaneme strukturální primární deficit ve výši asi 3 % HDP. Na jednu stranu by tak Francii měly díky poměru sazeb a růstu na stabilizaci dluhové zátěže stačit jen nízké rozpočtové přebytky. Na stranu druhou ale podle ekonoma země nebude schopna na základě uvedených předpokladů dosáhnout ani těchto přebytků.

Zdroj: Natixis