Evergrande a jádro věci

Po finanční krizi roku 2008 se hodně hovořilo o tom, že je potřeba nějaká nová ekonomická teorie, nový pohled, protože teorie staré naprosto zklamaly. Vidím to opačně – nic moc nového tu není třeba vymýšlet. Vše už tu v podstatě bylo, jen se ztrácíme ve složitostech a nepídíme se po principu a jádru věci.

1. Příklad – finanční krize: Teorie i praxe financí se do značné míry točí kolem diverzifikace. Jde o koncept na jednu stranu intuitivní – nesázet vše na jednu kartu, nedávat všechna vejce do jednoho košíku ... Jenže s diverzifikací se to může mít i tak, že funguje v dobách klidných a úplně přestane fungovat v dobách turbulentních. Tedy tehdy, kdy ji potřebujeme nejvíce. Příčina je prostá – běžně málo zkorelovaná (tedy dobře diverzifikovatelná) aktiva se v době náročnější náhle začínají pohybovat stejným směrem. A pohyb jednoho tak není vyvažován opačným pohybem druhého. Přirovnávám to k brzdám, které fungují výborně na rovině, ale selhávají v zatáčce.

K úplnému znásilnění konceptu diverzifikace pak před rokem 2008 došlo vytvářením různých hypotéčních derivátů. Které začínalo u smyšleného ratingu od ratingových agentur a končilo u přeludu, podle kterého se smícháním („diverzifikací“) mizerných hypoték získá kvalitní hypotéční derivát. Na to, abychom v takové situaci věděli, kde je sever, nepotřebujeme žádnou novou teorii. Nové „kreativní“ teorie byly naopak tím, co vedlo ke krizi.

2. Příklad – Evergrande: Hodně se nyní hovoří o padajícím čínském gigantovi Evergrande. I letmý pohled na přicházející zprávy a úvahy ukazuje, že jde opět o klasický příklad ignorování starých dobrých zásad. Michael Pettis, který to má v Číně z první ruky, poukazuje na články, podle kterých tato společnost již 2 – 3 roky vydávala směnky a dlužní úpisy s 15 – 20% diskontem. A ve stejné době vyplácena hojné dividendy (proudící v nemalé míře k jejímu řediteli a zároveň majoritnímu vlastníku).

V tomhle případě ani není nutné rozebírat (dobře známé „staré“) teorie o tom, že firma by měla vyplácet dividendy v případě, že její provozní tok hotovosti pokrývá její investiční potřeby a dluhovou službu. U firmy, jejíž závazky prý odpovídají 2 % čínského produktu a má asi 200 000 zaměstnanců byly prostě vypláceny masivní dividendy v době, kdy nebyla svým věřitelům schopna udat dluhopis bez velkého diskontu. Na co potřebujeme nějaké nové ekonomické a finanční teorie?

3. Jádro věci: Výše uvedenými příklady se významným způsobem prolíná to, co můžeme souhrnně nazvat hamižnost. Namísto nových ekonomických, či jiných teorií bychom se tedy možná měli intenzivněji věnovat tomu, z čeho pramení. Protože tento pramen se nakonec vypořádá s další novou teorií, regulací, zákonem a podobně. Takže z čeho pramení pocit typu „nemám a musím podvádět na to, abych měl“? Co je tím hlasem, který nám toto našeptává? Jde mu o naše dobro? To je podle mne jádro věci a zbytkem do značné míry ztrácíme čas. A proto dnes nepřidám ani žádný graf.