Několik věcí je před nedělními parlamentními volbami v Německu jistých už nyní: Kancléřka Angela Merkelová opustí úřad a Německu bude vládnout koalice, která bude mít bezpochyby velký dopad na německou ekonomiku. Některé z úkolů nové vlády? Země musí pokročit v energetické transformaci, aby dosáhla svých emisních cílů, musí zajistit obnovu ekonomiky po pandemii nemoci covid-19, musí dát do pořádku rozpočtové hospodaření a musí učinit dlouho odkládaný pokrok v digitalizaci.
V Německu by si moc mohly brzy rozdělit novější a méně čitelné politické síly. Podle pondělního průzkumu jsou ve vedení levicověji orientovaní sociální demokraté, i když vládnoucí konzervativní alianci CDU-CSU se podařilo snížit rozdíl na vedoucí stranu a průzkum jí předpovídal 22 % hlasů. Třetí byli zelení s 15 %, ukazuje průzkum společnosti Insa pro deník Bild.
Mnichovský institut Ifo a list Frankfurter Allgemeine Zeitung oslovily 153 ekonomů na německých univerzitách a zeptaly se jich, jak mohou různá koaliční uskupení ovlivnit hospodářský růst, nezaměstnanost, veřejný dluh a příjmovou nerovnost v Německu, které předloni obstaralo skoro čtvrtinu hrubého domácího produktu Evropské unie.
Zhruba 83 procent oslovených německých ekonomů se podle nedávno zveřejněných výsledků domnívá, že nejnižší tempo hospodářského růstu by bylo důsledkem rudo/rudo/zelené koalice: tedy uskupení SPD, levicové strany Die Linke a Zelených.
Celkem 77 procent ekonomů uvedlo, že kromě očekávaného nejnižšího růstu by tato koalice znamenala nejvyšší míru nezaměstnanosti. 86 procent se domnívalo, že výsledkem by byl nejvyšší státní dluh. Zhruba 55 % oslovených ale také mělo za to, že koalice by dosáhla nejvyššího čistého snížení příjmové nerovnosti.
Naopak nejvyšší hospodářský růst by Německu mohla zajistit koalice vládnoucí CDU-CSU a byznysově orientované strany FDP. To by byla takzvané černožlutá koalice, většinu jí ale průzkumy z poslední doby nevěštily. Pro zhruba 70 procent ekonomů by tato prosperita měla svoji cenu a znamenala by největší příjmovou nerovnost. Pro více jak polovinu oslovených by vedla k nejvyšším emisím uhlíku ze všech koalic.
Druhé místo si rozdělily dvě hypotetické koalice: „semaforová“, složená z SPD, zelených a FDP, a koalice Jamajka (CDU-CSU, Zelení a FDP). Shodné procento ekonomů – 18 procent – se domnívalo, že tyto koalice by zajistily největší hospodářskou expanzi. „Kdyby se vytvořila koalice semaforu nebo Jamajky, byly by dopady na růst, nerovnost, poměr veřejného dluhu, nezaměstnanost a emise uhlíku podle respondentů omezenější,“ domnívá se podle CNBC expert institutu Ifo Niklas Potrafke.
Koaličních uskupení se nabízí celá plejáda a jednání o konečné formaci může trvat. I kdyby vyhrála SPD, neznamená to automaticky, že se nynější ministr financí Olaf Scholz stane příštím kancléřem. Stále by se ho mohl pokusit obejít Armin Laschet, kandidát CDU/CSU, na příklad tím, že se pokusí sestavit alternativní vládu se Zelenými a liberální FDP.
Konsolidace covidových financí
Pandemie Covid-19 byla nejen zátěží pro správní a vládní systém, ale také pro finanční hospodaření, neboť Německo se štědrými podporami snažilo v době tvrdých uzávěr uchránit ekonomiku a pracovní místa před neřízeným pádem. Po letech rozpočtových přebytků Scholz musel přikročit k zadlužování.
Loni si Německo vypůjčilo 130 miliard eur (3,3 bilionu Kč), což bylo nejvíce v dějinách spolkové republiky. Letošní schodek bude ale ještě vyšší, a to 240,2 miliardy eur. Lepší to nebude ani v nadcházejícím roce, kdy Scholz počítá se schodkem ve výši 100 miliard eur. Rozpočtovou kázeň chce země podle stávajících plánů obnovit v roce 2023.
"Budeme se muset vrátit k řádným financím," prohlásila Merkelová na úterním mítinku ve Stralsundu na severovýchodě Německa, kde osobně podpořila svého stranického kolegu z konzervativní unie CDU/CSU Lascheta.
Pandemie ukázala na digitální zaostalost
Skutečně slabé místo, které pandemie v Německu odhalila, je neuspokojivá úroveň digitalizace. To se ukázalo nejen při jednání s úřady, ale také ve vzdělávacím systému, kdy školy musely přejít na distanční výuku. Studie německého institutu Ifo konstatovala, že během letošní uzávěry škol bylo zcela bez on-line výuky 18 procent dětí, zatímco při uzávěře loni na jaře jich bylo 45 procent. Školy a jejich zřizovatelské úřady musely rychle napravit nedostatky v technickém vybavení, což se podle bilance Ifo podařilo.
Na pokrok v digitalizaci hospodářství ale Německo stále čeká, proto se téma stalo jedním z hlavních v předvolební kampani. V ní čelí vládní CDU/CSU kritice, neboť měla 16 let na zavádění digitálních novinek. O digitalizačním elánu konzervativní unie svědčí i prohlášení ministryně pro školství a výzkum Anji Karliczekové z konce roku 2018, kdy řekla, že zařízení mobilních sítí páté generace (5G) nejsou potřeba u každé konve na mléko. Možná i proto televize během závěrečné debaty kancléřských kandidátů odvysílala spot, jak lidé na venkově po kopcích loví mobilní signál.
"Je skutečně trapné, jaký je v Německu stav digitalizace," prohlásil v nedělní debatě Scholz. Berlínské středisko pro digitální konkurenceschopnost ECDC v aktuálním hodnocení uvádí, že ani pandemie nebyla pro Německo impulzem, aby v této problematice pokročilo. V Evropě je v digitální konkurenceschopnosti podle ECDC předposlední před Albánií.
Význam digitalizace pro hospodářství si uvědomuje i Laschet, jehož unie slibuje udělat z Německa digitálního premianta. Laschet si k tomuto závazku vypůjčil slova někdejšího konzervativního kancléře Ludwiga Erharda, který kdysi prohlásil, že hospodářství není vše, ale bez hospodářství by nebylo nic. Nyní by se podle Lascheta vyjádřil Erhard zřejmě podobně o digitálním hospodářství.
Reformy chtěla už Merkelová, ale...
CDU-CSU si uvykla být u moci, to by se ale po 16 letech mohlo změnit. Dva kandidáti na německého kancléře: Olaf Scholz a Annalena Baerbocková naznačili, že po koalici s CDU-CSU netouží ani jeden z nich. „Domnívám se, že po 16 letech bude mnoho rodičů rádo, že CDU konečně znovu odchází do opozice,“ prohlásil podle CNBC Scholz v nedělní poslední televizní debatě klíčových kandidátů.
Historik a žurnalista Ralph Bollmann poukazuje na to, že už do voleb v roce 2005 vstupovala Merkelová se smělým reformním programem. Ten ale Němci zvyklí na zaběhnutý řád příliš neocenili, což se ukázalo i v tehdejším těsném volebním vítězství. Zamýšlené změny se navíc rychle dostaly na druhou kolej, neboť již v roce 2008 musela řešit vážné dopady světové hospodářské krize na budoucnost eurozóny.
Zdroje: CNBC, ČTK