Od počátku 90. let minulého století byla integrální součástí české hospodářské politiky ambice pečovat o vnitřní i vnější stabilitu domácí měny a udržovat fiskální disciplínu. Česko se na rozdíl od řady jiných zemí (a to ani v časech centrálně plánovaného hospodářství) nadměrně nezadlužovalo, a i díky této chvályhodné tradici bylo na konci prvního čtvrtletí 2022 v EU ekonomikou se sedmým nejnižším poměrem veřejného dluhu k HDP. Během předchozích dvou let (od propuknutí covidové pandemie do vzplanutí válečného konfliktu na Ukrajině) se ovšem naše fiskální situace už začala měnit k horšímu: zadluženost relativně k HDP se zvýšila téměř o 13 procentních bodů, tzn. rychlejším tempem, než ve dvou třetinách zemí Unie.
Snaha přesměrovat veřejné finance z nakloněné roviny zpět na bezpečnější dráhu se tak právem ocitla mezi ekonomickými prioritami současné koaliční vlády. Je otázkou, do jaké míry by byl Fialův kabinet sto, plně realizovat své rozpočtové cíle za předpokladu, že by nerušeně pokračovalo post-pandemické oživení z poloviny loňského roku.Vláda si dobrovolně omezila hrací pole proklamací, že nebude zvyšovat daně, a to nedlouho poté, kdy zrušení superhrubé mzdy odčerpalo z rozpočtových příjmů desítky miliard korun. Redukce rozpočtového deficitu bez navyšování daňového zatížení v situaci, kdy drtivá většina vládních výdajů má mandatorní charakter, kdy nelze rezignovat na rozvojové investice a kdy provozní výdaje státu je nezbytné redukovat s chirurgickou přesností, nemá-li dojít k propadu poskytovaných služeb, je sama o sobě velikou výzvou.
K tomu ovšem v únoru letošního roku přišel ruský vpád na Ukrajinu. Přinesl a přináší s sebou celou řadu netušených problémů, na které musí vláda briskně reagovat a na jejichž zvládnutí musí neplánovaně uvolňovat značné rozpočtové zdroje: namátkou uveďme jen financování integrace ukrajinských uprchlíků, nárůst výdajů na obranu, nebo – v poslední době asi nejaktuálnější – řešení energetické krize. Jen těžko si lze představit, že by počáteční vládní ambice stran rychlého krocení rozpočtových schodků pod tímto tlakem nevzaly za své. Těžko kabinetu vyčítat, pokud se – v rozporu se svým původním úmyslem – v zájmu udržení klíčových firem a nejohroženějších domácností nad vodou – nakonec přeci jen uchýlí i ke zvýšení daní. Vyvaruje-li se v této extrémně komplikované situaci politikaření, populismu, amatérismu, ale také zanedbání přípravy desetiletí odkládaných systémových reforem, bez jejich realizace by byla dlouhodobá udržitelnost českých veřejných financí tak jako tak iluzorní, nebude to málo.
*** TRHY ***
Koruna
Česká koruna se pohybuje v okolí 24,50 EUR/CZK a negativně se na ní nedorazil během včerejšího dne ani další pokles akcií, nárůst výnosů globálních výnosů, silnější dolar či další slabý výsledek nákupních manažerů v průmyslu. Další zisky však v relativně náročném globálním prostředí považujeme za málo pravděpodobné.
Eurodolar
Série dobrých amerických čísel v podobě týdenních dat z trhu práce a především indexu ISM v průmyslu způsobila dramatický výprodej amerických vládních dluhopisů a zároveň skokový posun dolarových úrokových sazeb směrem vzhůru, který eurové sazby nedokázaly kopírovat. Peněžní trh aktuálně téměř najisto počítá s tím, že Fed zvýší za čtrnáct dní sazby o dalších 75bps, což eurodolar zatlačilo hluboko pod paritu.
Příliv důležitých makroekonomických dat bude pokračovat i na konci tohoto týdne, když vše vyvrcholí zveřejněním oficiálních statistik z amerického trhu práce a podnikatelskou náladou v oblasti služeb, resp. indexem ISM ve službách (za měsíc srpen). Obáváme se, že americká data budou blízko tržního konsensu či dokonce nad ním, čímž tak tlak na růst dolarových sazeb dále vzroste a eurodolar otestuje mnohaletá minima.
Zahraniční Forex
Až do zveřejnění dat za HDP za druhý kvartál tohoto roku vypadala polská ekonomika velmi robustně a jen máloco indikovalo, že by se její růst mohl rychle překlopit do recese. Výrazný propad polského HDP ve druhém čtvrtletí a především výsledky klíčového předstihového ukazatele během letních měsíců však svědčí o tom, že se Polsko již mohlo ocitnout v technické recesi. Připomeňme, že index podnikatelské nálady v polském průmyslu reprezentovaný indexem PMI propadl v srpnu na hodnotu 40,9 bodu. Polský index PMI se přitom ocitl níže jen během prvního lockdownu v rámci první vlny pandemie. Nelze přitom čekat, že by září mohlo přinést nějaké výrazné zlepšení, když jak podniky, tak domácnosti čelí drastickému zdražení elektrické energie a plynu. I ve třetím čtvrtletí se tedy polská ekonomika velmi pravděpodobně dočká propadu.
Prudké zpomalení ekonomiky bude přitom velmi dobrou záminkou pro Výbor pro měnovou politiku, aby na příštím zasedání dále zpomalil tempo zvyšování úrokových sazeb v Polsku. NBP příští středu tedy zvýší oficiální úrokové sazby jen 25 bazických bodů a to přesto, že inflace v Polsku akcelerovala na nová maxima a ECB s Fedem zřejmě v září doručí velmi agresivní zvýšení úroků. I proto si myslíme, že prostor pro další zisky zlotého neexistují a nopak je velké riziko, že PLN bude ztrácet.