Helicopter Ben alias bývalý šéf Fedu a architekt nekonvenčního režimu měnové politiky, kdy centrální banka manipuluje se svojí bilancí, Ben Bernanke, dostává letošní Nobelovu cenu za ekonomii. Bernanke ocenění obdržel spolu s Douglasem Diamondem a Philipem Dybvigem za “výzkum bank a finančních krizí”.
Není pochyb o tom, že Bernanke je vynikajícím teoretickým ekonomem a globální ekonomika měla během finanční krize v roce 2008 velké štěstí, že právě on seděl na místě šéfa Fedu. Právě studium deprese třicátých let 20. století, kterou provázely bankovní krachy a dlouhotrvající deflace, poskytlo Bernankeovi dostatečnou teoretickou výbavu k tomu, aby správně zareagoval na pád banky Lehman Brothers. Byl to právě Bernanke v čele nejdůležitější centrální banky světa, kdo se nebál rozjet program tzv. kvantitativního uvolňování, kdy Fed virtuálně natištěnými dolary začal nakupovat desítky miliard dluhopisů do své bilance s cílem nastartovat ochablou poptávku a zabránit deflaci. To se skutečně povedlo. A tak, když na počátku roku 2014 odcházel Bernanke z čela Fedu, americká ekonomika již skutečně nečelila akutní hrozbě deflace a dalším bankovním krizím.
Nicméně na druhou stranu je pravdou, že spuštěním programu kvantitativního uvolňování vypustil Bernanke Gina z láhve, kterého jeho následníci (a to nejen v čele Fedu, ale v jiných centrálních bankách) nejsou schopni dostat zpět, aby netropil v ekonomice neplechu. Tím, že je měnová politika v současné praxi řízena skrze dva nástroje - úrokové sazby a bilanci centrální banky - je daleko složitější ji kalibrovat a odhadnout její důsledky. Konec konců aktuální makroekonomická současnost je toho přímým důkazem - do teď se vedou spory, zdali je současná vysoká inflace spíše výsledkem nešťastné souhry nabídkových šoků či jde spíše o monetární fenomén, který nastartovala Bernankeho expanzivní doporučení.
TRHY
Koruna
Koruna odolává další eskalaci války na Ukrajině a nadále se drží poblíž 24,50 EUR/CZK. Včerejší kosmetický růst tuzemské nezaměstnanosti na 3,5 % koruna zcela ignorovala, dnes však přijde na řadu hlavní makro číslo tohoto týdne - zářijová inflace. Ta dle našeho názoru vzrostla do blízkosti 18 %, a to především z titulu dražších energií pro maloodběratele. Odhady inflace jsou však v posledních měsících zatíženy enormní mírou nejistoty, což znamená, že ani tentokrát nelze vyloučit překvapení jdoucí oběma směry.
Eurodolar
Eskalace konfliktu na Ukrajině, jestřábí Fed (viz včera Evans) a masivní výprodej vládních dluhopisů v západní Evropě nedávají šanci euru uhrát proti dolaru jakékoliv významnější body. Přitom eurové sazby letí vzhůru a měly by tak teoreticky společnou evropskou měnu podporovat. Problémem ovšem je, že růst úrokových sazeb v eurozóně je momentálně tažen německou fiskální expanzí, jejímž cílem je tzv. cenová brzda pro ceny plynu a tepla.
Expertní komise totiž navrhla německé vládě regulovat ceny plynu ve dvou krocích. Letos pomocí jednorázového příspěvku na zálohy a od nadcházejícího roku do jara 2024 stanovením maximálních cen na část spotřeby. Průmyslové podniky by měly platit sedm centů (1,7 Kč) za kilowatthodinu až do výše 70 procent průměrné roční spotřeby, domácnosti pak 12 centů (2,9 Kč) do 80 procent průměru. Celkové náklady pro německý rozpočet by včetně regulace cen dálkového tepla vyšly na 96 mld. eur! Je přitom jasné, že růst eurových sazeb tlačený takto neproduktivní německou fiskální expanzí nemohou eurodolaru pomoct.