Bankovní systém je nyní silný, je ale třeba dávat si pozor na přesun rizika do jiných částí finančního systému. Na ten přitom momentálně doléhá šok ve formě utahování monetární politiky, která sebou nese jednak zvedání sazeb, ale také kvantitativní utahování. A s jeho dopady na systém moc zkušeností nemáme. Pro Bloomberg to uvedl držitel Nobelovy ceny Douglas W. Diamond z University of Chicago (viz první část rozhovoru zde). Ve druhé části se mimo jiné věnoval tomu, jak snižovat riziko ve finančním systému a vysvětloval, proč banky musí držet více rezerv, než by ony samy chtěly.
„V podstatě musíte banky donutit držet trochu více likvidity, než by ony samy držely,“ míní Diamond. Důvodem je, že banky nastavují výši své likvidity podle toho, jaké potřeby pokrývají za „běžných časů“ a ne během mimořádných událostí. Dodatečnou likviditu musí držet jako prevenci takzvaného runu na banky. Tedy jako prevenci proti ztrátě důvěry, která by vedla k masovému vybírání vkladů a následně ke skutečným problémům bank. Dodatečný polštář likvidity, který je po bankách vyžadován, pak může v běžné době vypadat jako plýtvání a nevyužité zdroje. Jenže jak bylo popsáno, jeho smysl je velký.
Základním rysem bank je podle ekonoma financování dlouhodobých aktiv krátkodobými závazky. Jde také o jeden z hlavních důvodů jejich regulace, i když takovou strukturu rozvahy nemusí mít jen banky. Stejně tak ji lze najít třeba u některých fondů či stínového bankovního sektoru. Regulaci bank pak ztěžuje to, že pokud je nastavena příliš přísně, dojde k přesunu kapitálu a finančních aktivit do jiné části finančního sektoru. Tedy třeba k bankám stínovým.
Diamond v této souvislosti zmínil šéfa Jamie Dimona, který tvrdí, že k popsanému přesunu nyní skutečně dochází. Ekonom s ním podle svých slov souhlasí a jde o důkaz toho, jak složitá regulace tradičních finančních institucí je. „Měli bychom se hodně zajímat o to, co se nyní děje ve stínovém bankovním systému, tak, abychom si byli jistí, že se tam nedostávají rizikové věci,“ dodal.
Na závěr rozhovoru ekonom odpovídal na dotaz, jaké to je, obdržet telefonát se sdělením o udělení Nobelovy ceny. Diamond odpověděl, že na něj hovořil švédsky znějící hlas a poté dva kolegové, které zná. Tudíž si byl docela jistý, že nejde o pokus si z něj vystřelit. A jelikož telefonát probíhal brzy ráno, snažil se, aby slova jeho samotného dávala nějaký smysl, protože „takhle brzy nejsem zvyklý hovořit“.
Zdroj: Bloomberg, Youtube