Hlavní ekonom Natixisu Patrick Artus se domnívá, že tenze v globálních výrobních řetězcích již téměř zcela vymizely. Z čeho tak usuzuje a jaké by to podle něj mohlo mít důsledky?
Artus poukazuje především na vývoj cen komodit, námořní dopravy a polovodičů – viz následující grafy. U průmyslových kovů a zemědělských komodit ceny konkrétně korigovaly z předchozích maxim, stále se ale drží vysoko nad úrovněmi z doby před rokem 2020. Cena lodní dopravy mezi USA a Čínou se vrátila na tyto úrovně a to samé platí o cenách polovodičů specifikovaných ve třetím grafu:

Artus tedy usuzuje, že tenze ve výrobních vertikálách do značné míry zmizely a příčin vidí hned několik. Patří mezi ně pokles světového obchodu a zejména čínských exportů do Spojených států a Evropy. K tomu se přidávají investice do výroby polovodičů, přepravních kapacit a podobně. A v neposlední řadě ekonom poukazuje na změnu ve struktuře poptávky, která se opět kloní směrem od zboží ke službám.
Tyto faktory tedy podle ekonoma pomohly snížit tlak ve vertikálách. K tomu ale dodává, že stále pozorujeme pokles tempa růstu produktivity, a to jak v eurozóně, tak v USA. Tento pokles byl doposud dáván do souvislosti právě s tlakem ve výrobních řetězcích. Pokud zde ale došlo k uvolnění, čím vysvětlit pokračující slabost na straně produktivity?
Artus se domnívá, že popsaný vývoj může být způsoben změnou v postojích zaměstnanců k práci. Svou roli podle ekonoma může hrát také to, že firmy si drží existující zaměstnance i přes nedostatečné využití kapacit, protože se domnívají, že přichází posílení ekonomické aktivity. K tomu ekonom přikládá i následující graf s vývojem počtu odpracovaných hodin na jednoho zaměstnance v USA a eurozóně:

Zejména v eurozóně je po roce 2020 znát výrazný pokles počtu odpracovaných hodin na zaměstnance. Ve srovnání s rokem 2010 je pak nyní asi o 4 % nižší, ve Spojených státech se nachází zhruba na podobné úrovni. S tím, že v roce 2019 byl asi o 1 – 2 % výš.
Zdroj: Natixis