Nedávno jsme se zde dívali na valuace amerických a evropských trhů. Zjistili jsme, že ty druhé jsou levnější, ale to neznamená, že jsou levné (relativně k historii či k USA). Valuace jsou přitom z velké části dány očekávaným růstem zisků, který by se zase měl do nemalé míry odvíjet od růstu celé ekonomiky. Natixis nyní zveřejnil analýzu toho, které evropské země tu mají největší potenciál. Podívejme se na ni.
Pokud dáme stranou ekonomický cyklus, o dlouhodobějším růstu by měly rozhodovat faktory jako je objem kapitálu v ekonomice, počet pracujících, produktivita. Natixis porovnává konkrétně Německo, Francii, Itálii a Španělsko. Co se týče růstu celé populace, je nejvyšší ve Francii a Itálii, rozdíly tu ale nejsou velké. Graf zase ukazuje zaměstnanost v těchto zemích:
Zaměstnanost ve všech zemích roste, v Itálii a Španělsku je výrazně pod německým standardem. K tomu Natixis dodává, že v Německu jsou na tom lidé lépe ohledně vzdělání a pracovních dovedností. A v této zemi a ve Španělsku také roste rychle zaměstnanost v sektorech spojených s moderními technologiemi. V Itálii a Francii ne.
Produktivita ve všech zemích zhruba stagnuje (v Itálii spíše mírně roste). Jen v Německu dochází k prudkému růstu investic do výzkumu a vývoje. U této země pak pozorujeme silné zaměření exportů na průmyslové zboží. K čemuž ale ekonomové Natixisu dodávají, že nutně nemusí jít o výhodu. Zejména ve vztahu k Číně a geopolitickým rizikům.
Z těchto dat a informací Natixis vyvozuje, že v budoucnu bude ekonomický růst pravděpodobně nejvyšší v Itálii a Španělsku. Je to jen takový kvalitativní závěr, docela by se podle mne dalo hovořit i o Německu. Do určité míry je to (opět) dilema, zda se bude konvergovat, či ti vepředu budou prohlubovat svůj náskok. Pokud by se vývoj přiklonil ke scénáři od Natixisu, docházelo by v eurozóně (konečně) k nějaké konvergenci.
V úvodu jsem zmínil valuace, pokud bychom se u uvedených zemí dívali jen na PE, uvidíme: Cca od roku 2006 se poměry cen akcií a zisků na těchto čtyřech trzích moc nelišily – procházely podobnými růsty a poklesy. Jejich cesty se začaly rozdělovat cca v roce 2015 a vějíř se od té doby spíše rozevírá. Nyní má nejvyšší PE francouzský MSCI (téměř 13). Následuje Německo (11,6), Španělsko (10,6) a nakonec Itálie (8,5). Italské akcie tak nejsou zase tak daleko od dna let 2008, 2011, 2012. Francouzské trhy jsou svými valuacemi znatelně nad nimi, ale z pohledu let po roce 2012 (a let před rokem 2007) jsou spolu s německými a španělskými spíše levnější.