Hlavní trhy pod tlakem inflace, koruna už nemá daleko k historickému maximu

Inflace se vrátila jako klíčové téma pro finanční trhy a potvrzuje to také dnešní den. Zprvu to na trzích vypadalo dobře, když čínské indexy nákupních manažerů pozitivně překvapily a ukázaly, že ekonomika oživuje svižněji. Nálada však nevydržela.

Po Francii a Španělsku dnes dodala svá inflační data nejtěžší evropská váha, Německo. Také zde čísla překonala odhady (9,3 vs 9,0 pct) a naznačila mírné zrychlení cen. Tím pádem se dá čekat to samé i v rámci eurozóny a ECB má o důvod víc pokračovat ve zrychleném zvyšování sazeb ještě 2-3krát. Výnosy v Evropě jsou za dnešek opět o něco výš (Německo cca +7 bps).

Obavy z návratu inflačního problému pak přiživil také americký průzkum v průmyslu z dílny ISM. Ten ukázal, že samotná aktivita v sektoru mírně klesá a hlavní číslo mírně podstřelilo odhady. Zároveň se ale cenový index dostal znovu do pásma růstu a oproti minulým dvěma měsícům poskočil výrazně výš. Tím zapadá i do nedávných inflačních statistik.

Reakcí na dluhopisovém trhu je další nárůst výnosů, které na 10Y splatnosti sahají po kulaté 4procentní hranici. Eurodolar na datech přechodně klesl, ale celkově si za dnešek společná evropská měna stále drží více než půlprocentní zisky.

Akcie nezůstávají netečné. Sice odrazily první negativní reakci, ale následně se noří více do červeného. V čele poklesu kráčí Nasdaq . Evropské akcie jsou na tom jen o něco lépe než americké, ale pokles převládá i zde a odolává pouze Londýn.

Koruna na situaci na hlavních trzích prakticky nehledí a dál posiluje. Dnes půl procenta k euru, přes procento vůči dolaru a při minimu 23,35 se začíná významně blížit historicky nejsilnějším úrovním. Těch dosáhla v roce 2008 u 22,90 za euro.

Fundamenty koruny nedávají důvod k tak nízkému kurzu, který nyní sledujeme. Zdroj její síly je podle nás třeba hledat hlavně v poptávce po riziku na globálních trzích, úrokovém diferenciálu vůči eurozóně a USA a také v rétorice ČNB.

V prvním případě sledujeme i přes dnešní pokles stále poměrně slušnou odolnost akcií vůči celé řadě negativních zpráv. Ze stejného zdroje zřejmě čerpá i koruna, neboť investoři zatím nepropadli výprodejům rizika. Když to vezmeme z druhé strany - právě případný výraznější propad akcií by měl být impulsem pro korekci na české měně.

V případě úrokového diferenciálu je úročení koruny stále citelně nad Amerikou či eurozónou. Postupně se však mezera snižuje a koruna by měla o tento zdroj síly přicházet. Jenže je tu i ČNB - ta dává spekulantům důvěru, že koruna příliš neoslabí. Sice by zřejmě intervenovala až na vyšších kurzech, než nyní sledujeme, ale zároveň měnu průběžně podporuje slovně - silnou měnu si přeje. Po posledních prohlášeních a inflačních číslech mohou navíc růst spekulace, že ČNB se sazbami přece jen ještě pohne nahoru, přestože silná měna tuto potřebu do jisté míry tlumí.