Víkendář: Co když Čína přesměruje své exporty do Evropy?

Francesco Corsello a jeho kolegové na stránkách VoxEU uvažují o tom, že „napětí mezi USA a Čínou by mohlo přesměrovat čínský export do eurozóny.“ Co by se v takovém případě mohlo stát s evropskou ekonomikou? Podle ekonomů by došlo „ke zvýšení nabídky zboží a poklesu cen“. V jakém rozmezí?

Ekonomové míní, že zvyšování obchodních bariér ze strany USA „bude mít pravděpodobně hluboké důsledky pro obchodní toky, konfiguraci globálních hodnotových řetězců a klíčové makroekonomické proměnné.“ Obchodní napětí, které začalo už během první Trumpovy vlády, přitom nabízí významné vodítko. Už tehdy totiž došlo ke zvýšení nejistoty ve světové ekonomice a „výraznému zpomalení růstu investic“. A to i v ekonomikách, které nebyly cly přímo zasaženy.

Ve zmíněném období došlo k významnému posunu v toku zboží ve světě, protože čínský vývoz do USA klesl, a to umožnilo zemím, jako je Vietnam, Mexiko a členské státy EU, získat podíl na trhu ve Spojených státech. Stávající empirické důkazy přitom „naznačují, že dopady cel poškodily primárně americké dovozce a spotřebitele spíše než zahraniční vývozce.“ Pro centrální banky je pak prioritou posouzení jejich vlivu na spotřebitelské ceny. Cla přitom ovlivňují nabídku i poptávku, přičemž jejich účinky na ceny mohou být smíšené.

Pro země, které cla zavádějí, se přímé účinky cel podobají stagflačnímu šoku. V něm ceny rostou a poptávka klesá. Dodatečné efekty pak mohou vést k útlumu na straně investic a globálního obchodu a k poklesu cen komodit, což zase vytváří tlak na snižování inflace. Vyšší nejistota a turbulence na finančních trzích mohou přispět k dezinflačnímu tlaku. Reakce směnného kurzu může podle expertů nakonec inflační dynamiku vychýlit oběma směry.

V případě Evropy je pak nyní významné i to, že „čínský export by mohl zaplavit evropské trhy poté, co se stáhne z USA.“ To by „zvýšilo konkurenční tlak na domácí výrobce a vytvořil by se tlak na snižování inflace“. V roce 2024 přitom eurozóna dovezla z Číny průmyslové zboží v hodnotě zhruba 400 miliard eur a od poloviny roku 2022 ceny dovozů z Číny výrazně klesly. Od konce února do poloviny května 2025 se tento tlak na snižování dovozních cen ještě zesílil, jelikož čínský juan vůči euru oslabil o téměř 10 %.

Dominantní podíl na dovozech do eurozóny tvoří u Číny elektronická zařízení a stroje (například baterie, osvětlení a domácí spotřebiče), k tomu elektronické zboží a zboží pro zpracování dat (včetně počítačů, fotoaparátů, rekordérů, televizorů a telekomunikačních zařízení). V těchto odvětvích je Čína zdaleka největším externím dodavatelem eurozóny a tato země také dodává široké spektrum technologicky nenáročného průmyslového zboží, jako jsou automobilové díly, plasty, oděvy, obuv, kabelky, hračky a nábytek.

Podle ekonomů pak „odhady italské centrální banky naznačují, že přesměrování čínského exportu by mohlo do Evropy přivést dodatečné zboží z Číny v hodnotě až 30 miliard eur, v případě, že by cla byla zavedena tak, jak bylo oznámeno na počátku dubna. Za předpokladu krátkodobé cenové elasticity kolem hodnoty jedna to vyžaduje pokles dovozních cen z Číny o přibližně 7,5 %. Pak by byla nastolena rovnováha mezi nabídkou a poptávkou po čínském zboží.

Další výpočty pak podle ekonomů naznačují, že jádrová inflace v eurozóně by díky tomuto efektu mohla během dvou let klesnout o 0,3 procentního bodu. Pokud by cla byla například stanovena na úrovni dohodnuté 12. května, nárůst dovozu z Číny by byl výrazně mírnější. Konkrétně by podle odhadů dosahoval 2,5 % a celkový index spotřebitelských cen by reagoval mnohem méně.

Zdroj: VoxEU