Modré dluhopisy, které investují do ochrany oceánů, mohou nakonec zopakovat úspěch svých zelených (suchozemských) protějšků. Vítězství však není zaručeno – existují překážky, které blokují rozvoj trhu a jeho schopnost zaplnit mezeru v investování do oceánů, píše ve svém komentáři společnost Fidelity.
Do oceánů neustále proudí odpadní vody a plasty. Kam ale směřují finanční prostředky?
Každý rok se do ochrany oceánů investuje přibližně 25 miliard dolarů. Bohužel to je asi o 150 miliard dolarů méně, než je potřeba, a to je znepokojující. Oceány fungují jako pohlcovač uhlíku. Od roku 1850 pohltily zhruba 40 % emisí uhlíku vyprodukovaného lidskou činností. Krizi oteplování planety nevyřešíme, pokud bychom se nezabývali dopadem na oceány.
Finanční trhy musí tuto mezeru zaplnit a jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, mohou být oceánské "modré dluhopisy". Ty, stejně jako jejich suchozemské "zelené" protějšky směřují finanční prostředky získané od investorů na udržitelné projekty, modré dluhopisy se však zaměřují konkrétně na ochranu moří.
O modré dluhopisy zatím není dostatečný zájem, a to nejen ze strany investorů, ale i emitentů. Od začátku letošního roku tvoří méně než 0,5 % trhu s udržitelnými dluhopisy.
Kapka v moři
Proč je tento trh tak pozadu a co lze udělat pro urychlení jeho expanze? Začněme tím, že modré dluhopisy obvykle vydávají nízkopříjmové země, které jsou na oceánech a jejich zdrojích velmi závislé. Mají obvykle špatný úvěrový rating a jsou více vystaveny extrémním povětrnostním jevům, což samo o sobě stačí k tomu, aby odradilo velkou část investorů.
Emise státních modrých dluhopisů však nejsou nutně odsouzeny k neúspěchu. Jeden dluhopis, který loni vydaly Bahamy, byl podpořen zárukou ve výši 200 milionů dolarů, kterou schválila Inter-American Development Bank (IDB). Nejenže díky této záruce dosáhl dluhopis zdravé velikosti (385 milionů dolarů), ale také pomohl snížit riziko a propůjčil transakci rating AAA. Další spolupráce mezi státními emitenty a rozvojovými bankami by mohla zvýšit investiční potenciál trhu.
Bahamské dluhopisy byly navíc použity na podporu místních podniků zaměřených na námořní dopravu, které se tak snad stanou ziskovými – a zajistí investorům výnosy. To je v kontrastu s projekty, s nimiž jsou modré dluhopisy často spojovány – například ochrana ekosystémů – a které generují nízké (pokud vůbec nějaké) výnosy, což investory odrazuje. Emitenti by si měli vybírat komerčně atraktivnější projekty, které vzbudí zájem.
„Bylo by skvělé pomoci vytvořením podobného systému, jaký se uplatňuje v zeleném financování, kde byla stanovena cena uhlíku spolu s politikami, které zajišťují, že "znečišťovatel platí" za likvidaci uhlíkové stopy. Modré dluhopisy se prosadí pouze tehdy, pokud bude existovat podobná ekonomická motivace k realizaci těchto projektů,“ vysvětluje Kris Atkinson, vedoucí portfolio manažer Fidelity International.
Jasně definované tržní standardy jsou také nutné, aby se zabránilo tomu, že finanční prostředky investorů budou směřovat do takových projektů, které způsobují více škody než užitku, nebo které jsou spíše šedé než modré, jak se to stalo až příliš častým jevem v případě zelených dluhopisů. Tomu by napomohla dohodnutá taxonomie. Odvětví spojená s využíváním oceánských zdrojů pro hospodářský růst se označují jako "modrá ekonomika", ale jde o vágní pojem, který často zahrnuje neudržitelná těžební odvětví. Ta sice mohou dodávat zdroje potřebné pro energetickou transformaci, ale zároveň mohou poškozovat místní ekosystémy.
Pomoc je na cestě: konsorcium vedené Mezinárodní asociací pro kapitálový trh (ICMA) má brzy vydat dlouho očekávaný „rámec pro modré dluhopisy“. Jedná se o nezbytný, ačkoliv ještě pořád nedostatečný krok správným směrem. Nesprávné alokace na trhu zelených dluhopisů (pro který existuje ekvivalentní rámec od roku 2017) totiž naznačují, že si emitenti mohou pravidla přizpůsobovat, někdy i nehorázně. Zelený dluhopis v hodnotě 1 miliardy dolarů, který loni vydal Hongkongský letištní úřad, byl použit na financování výstavby třetí vzletové a přistávací dráhy. Jakkoli společnost toto prezentuje, že investuje s cílem zmírnit dopad na životní prostředí, je těžké pochopit, jak může rozšíření letiště představovat "zelený" projekt.
Vzhledem ke složitému měření pokroku je ještě snazší špatně alokovat prostředky na trhu s modrými dluhopisy. Zatímco trh se zelenými dluhopisy používá převážně jednu metriku – tuny vypuštěného uhlíku, pro měření zdraví moří neexistuje žádná univerzální metoda.
Důvěru v trh si investoři vybudují teprve tehdy, až budou moci snadno měřit dopady projektů. Za tímto účelem byla vytvořena rámcová pracovní skupina pro zveřejňování finančních informací souvisejících s přírodou (TNFD), což má organizacím pomoci při hodnocení rizik v přírodě a při přijímání opatření v této oblasti. Zde se však skrývají i obvyklé problémy: bez jediného jasného měřítka je přístup TNFD v souladu s cíli neztrácet do roku 2030 biodiversitu a do roku 2050 z toho dokonce těžit. Definovat, co se považuje za "pozitivní vliv na přírodu", a prokázat příslušné zisky by však nakonec mohlo být stejně problematické jako měření pokroku. Nakonec by to mohlo podniky odradit od toho, aby se do takových rámců v širším měřítku zapojily.
„Zde musí zasáhnout investoři. Udržitelný kapitalismus funguje nejlépe, když investoři spolupracují s podniky a pomáhají jim dodržovat předpisy a přijímat správné rámce. I když se hodnocení prozatím zdají zmatená, širší přijetí nějakých metrik by mohlo spustit příznivý cyklus: větší zveřejňování informací povede k lepším cílům a dosažení těchto cílů bude vyžadovat kapitál. To podpoří růst takových trhů, jako jsou trhy s modrými dluhopisy,“ uzavírá Kris Atkinson.
Obliba zelených dluhopisů ukazuje, že kapitál existuje – nyní je třeba jej mobilizovat.