Ekonom Tim Taylor se na stránkách The Conversable Economist zaměřuje na to, proč evropské firmy inovují méně než ty americké. Podle Taylora to souvisí s tím, že v Evropě mohou být vyšší náklady spojené s neúspěšnými podnikatelskými projekty.
Ekonom píše, že tradiční podnikatelský projekt zaměřený na inovace vypadá tak, že podnikatel investuje nějaké peníze, najme zaměstnance a „zkusí to“. Pokud jeho plán nevyjde, podnik uzavře se ztrátou. Právě výše těchto potenciálních ztrát, či přesněji řečeno to, jak moc jsou nataženy do budoucna, přitom může ovlivňovat už samotnou ochotu pustit se do nějakého inovativního projektu.
Taylor v uvedené souvislosti zmiňuje novou studii, kterou zpracovali Yann Coatanlem a Oliver Coste. Nese název „Cost of Failure and Competitiveness in Disruptive Innovation“ a její autoři v ní poukazují na to, že větší investice do výzkumu a vývoje jsou v USA do značné míry spojené s tím, jak významnou roli v americké ekonomice hraje technologický sektor. V Evropě pak podle zmíněných ekonomů hraje významnou roli vyšší ochrana zaměstnanců. Konkrétně to, jak vysoká je jejich kompenzace v případě propuštění.
Ekonomové připomínají, že zákony se v jednotlivých evropských zemích liší. Nicméně obecně platí, že zde propuštění zaměstnanci dostávají jako kompenzaci ještě několik měsíců svou mzdu. To pak podle ekonomů snižuje ochotu evropských podnikatelů podstupovat nové projekty. Firmy pak mají obecně větší sklon k tomu využívat práci v jiné firmě než zaměstnance. Také větší sklon k outsourcingu a někdy k investicím do výrobního kapitálu, který by nahradil lidskou práci.
Uvedený efekt vyšších nákladů při propuštění se podle studie nemusí tolik projevovat ve starších a usazenějších odvětvích. Opak ale platí v odvětvích nových, kde probíhají větší změny. K tomu ekonomové dodávají, že podle jejich odhadů jsou obecně náklady na restrukturalizaci v zemích západní Evropy asi desetkrát vyšší než v USA. A náklady nemají jen monetární povahu. V zemích jako Německo, Francie či Itálie musí vedení firem při restrukturalizaci a propouštění intenzivně jednat s odbory a popřípadě dalšími organizacemi, což celý proces dál výrazně ztěžuje.
Následující graf ukazuje vývoj výdajů na výzkum a vývoj v USA, EU a Číně:
Čína se podle obrázku dostala před EU v letech 2012 a 2013, od té doby se její náskok zvyšuje a Čína uzavírá i mezeru mezi ní a Spojenými státy. Naopak rozdíl mezi USA na straně jedné a EU na straně druhé má spíše tendenci se prohlubovat. Druhý graf ukazuje index míry regulace, který „měří bariéry vstupu ve službách ve vybraných zemích“.
Zdroj: The Conversable Economist, „Cost of Failure and Competitiveness in Disruptive Innovation“