Ne překvapivě se již delší dobu hodně hovoří o tom, jak umělá inteligence a související technologie ovlivní ekonomiku a hospodaření firemního sektoru. Podívejme se na pár naprosto základních a jednoduchých scénářů a navažme s nimi na včerejší úvahu o odtržení od stoletého trendu zisků obchodovaných firem.
Vezměme si jednoduchou ekonomiku s produktem dosahujícím 100 jednotek, 50 z toho jde na (reálné) mzdy a 50 na (reálné) zisky. Nyní se objeví nová technologie, třeba umělá inteligence a uvažuje se o tom, co s touto ekonomikou může udělat. V jednom extrému, scénáři A, nic. Bude se o ní hodně hovořit, může mít dopad na to, jak se lidé baví a tráví volný čas, ale v „oficiální“ ekonomice se stále vyrobí cca oněch 100 jednotek a nezmění se rozdělení příjmů. Tento scénář již nastat nemůže. V tom smyslu, že jeho součástí by také byly poměrně omezené investice do nových technologií. Ty jsou ale nyní ve vztahu k AI a spol. masivní a technologie přes ně ovlivňuje ekonomiku již nyní.
V dalším scénáři B může AI zvýšit produktivitu práce a reálného kapitálu a v ekonomice se díky tomu vyrobí 110 jednotek. V první vlně ale muselo do nové technologie být notně zainvestováno a pokud požadovaná návratnost takové investice dosahuje například 10 %, ona investice by neměla překročit 100 jednotek (protože generuje ročně dodatečných 10, což je 10 % návratnost).
Navíc by v takovém případě musel veškerý dodatečný produkt neustále zvyšovat jen zisky – odměna práce by musela zůstat stále na 50 bez ohledu na to, že se zvýšila její produktivita. K tomu by došlo asi jen v případě, kdy by výrazně kleslo to, čemu se říká vyjednávací síla práce. Tedy v případě, že by nová technologie měla velký potenciál práci nahrazovat a nevznikalo by mnoho míst nových, v jiných oblastech. Pokud by takový stav přetrvával dlouhodobě, byl by z historického pohledu hodně ojedinělý. Pokud by nová technologie naopak lidskou práci, um a talent spíše doplňovala, mohla by se rovnováha posouvat opačným směrem – více nových příjmů/produktu by šlo směrem k zaměstnancům, protože ti by se pro firmy stávali hodnotnější.
Popsaný scénář B pak jde ještě rozebrat více do detailu se zaměřením na konkurenční dění mezi firmami. Je tu možnost, kdy by nová technologie prospívala všem firmám více méně stejně, jejich tržní podíly by se tak moc neměnily. V druhém extrému by ale prospívala jen malému počtu společností a to hodně, zbytku spíše ne. A to jak na straně snižování nákladů a zvyšování produktivity, tak na straně nových produktů a služeb. Pak by produkt vzrostl ze 100 na 110 jednotek, ale pod hladinou by docházelo k větším přerozdělením tržních podílů, některé firmy by zanikaly, jiné vznikaly… Třeba ve dvacátých letech minulého století, o kterých jsem tu psal před časem, probíhal spíše tento scénář.
Včera jsem tu ukazoval graf se současnou odchylkou zisků od dlouhodobého trendu. Dnes ukážu jeho jinou verzi, která ukazuje, že jde o trend skutečně téměř stoletý. I tato forma obrázku potvrzuje, že současná doba přinesla výrazný odklon zisků od trendu a zatím žádnou tendenci se k němu vracet. Jde o unikátní jev i v tom ohledu, že za sto let se bezesporu objevila řada nových technologií a změn ve společnosti a ekonomice, přesto doposud trend držel:
Zdroj: X
Současné odklonění od trendu přitom probíhá v době, kdy AI a spol ziskovost ještě nijak výrazně nezvedají. Z hlediska výdajů firem platí opak – investuje se mohutně do aktiv, na kterých AI běží. Nicméně se alespoň implicitně předpokládá, že AI současný odklon od trendu nakonec ještě posílí. Nebo by spíše bylo namístě hovořit o tom, že výrazně přispěje ke zlomu trendu a směru novému. Výše uvedené naznačuje, co by bylo podmínkou – technologie bude skutečně zvedat produkt, nedojde k výraznému růstu podílu mezd na příjmech (nyní je přitom historicky docela hodně nízko). A z hlediska obchodovaných společností by také v neposlední řadě muselo platit, že nová technologie nepřesune zisky k firmám neobchodovaným (či do zahraničí).