Tuto větu asi od vedení obchodovaných společností investoři často neuslyší (nechme nyní stranou odkupy). Jednak je cena akcií vnímána jako barometr úspěšnosti managementu a zejména je indikátorem nákladu kapitálu financujícího firmu. Nízká cena akcií je pak někdy zároveň "pozvánkou" na převzetí firmy jinou společností - fakt, který nemusí nutně rmoutit její akcionáře, ale většinou nepotěší management. Vedení společnosti se tak většinou "domnívá", že existuje větší, či menší pozitivní rozdíl mezi vnitřní hodnotou akcií společnosti a cenou na burze.
Nejdříve je třeba poznamenat následující - ať již ji ovlivňuje cokoliv, cena akcií na burze není jen jakýmsi stínem jejich vnitřní hodnoty - naopak, ona vnitřní hodnota sama o sobě neexistuje, je jen konceptem a lze provádět jen její odhad; oproti tomu cena akcií je reálná v tom smyslu, že si lze na ni "sáhnout". Argumentovat, že cena a vnitřní hodnota se odchylují, pak tedy lze v podstatě vždy bez problémů. Existují ale případy, kdy je skutečně relativně velký rozdíl mezi cenou akcie a řekněme "standartně zpracovaným odhadem hodnoty akcií společnosti", vypracovaným managementem. Tento stav může být z naznačených důvodů pro firmu škodlivý.
Řešení této situace spočívá z velké části v lepší práci IR - oddělení společnosti, které má na starosti vztahy s investory. Toto oddělení si musí být vědomo toho, že nese velkou část odpovědnosti za možnou mezeru mezi cenou a hodnotou a musí mít odpovídající kompetence. Pro dnešní společnost by mělo být nepřijatelné, aby zde byli lidé, kteří jsou horko-těžko schopni vysvětlit i jen trochu složitější účetní operace, které firma provedla provedla v posledním čtvrtletí a jejich reakční čas se počítá na dny. Ale nestačí ani to, když IR dobře vysvětluje čtvrtletní výsledky, organizuje road show a návštěvy investorů u vedení. Musí být schopno samo detailně vysvětlit stav odvětví, strategii firmy, znát firemní silné a slabé stránky - hodnota akcií se přes všechen důraz na Q čísla stejně nakonec bude odvíjet od dlouhodobých prospektů firmy.
Nemluvím nyní o o jakési slaboduché "marketingové" podpoře akcií firmy, která může být spíše kontraproduktivní, ale o kompetentnosti, nezastírání problémů, osvětlení rizik a příležitostí a toho, co s tím firma hodlá dělat. Nemá asi cenu dodávat, že pokud samotný management tyto oblasti nezvládá, těžko lze čekat, že u IR tomu tak bude.
Přirozeně, že schopnost orientovat se v uvedeném vyžaduje vysokou odbornost a schopnosti a mohlo by se zdát, že pro takové zaměstnance je ve společnosti lepší užití, než pro komunikaci s investory. Dlouhodobá nízká valuace společnosti na trhu ale také způsobuje reálné ekonomické ztráty - počínaje možnou špatnou motivací managementu a vysokým nákladem kapitálu, či dokonce odříznutým přístupem k němu, konče. V neposlední řadě je zde možnost využít hodnoty zpětné vazby od investorské komunity - je řada kompetentních analytiků a portfolio managerů, kteří mají hlubokou znalost odvětví, trendů, konkurence, atd. A relativně nezávislý názor "z druhé strany" je k nezaplacení.
Přirozeně, že uvedené předpoklady dobré práce IR v sobě nesou i schopnost balancovat na hraně mezi snahou poskytnout maximálně relevantní informace a snahou nepoškodit firmu před konkurencí díky vyzrazení citlivých informací.