Pokud v tomto článku čekáte sofistikovaný model, metody, měřítka výkonnosti a míry rizika a nejistoty, budete překvapeni, snad ale ne zklamáni. Nejste-li situováni do role spekulantů, ale snažíte se aktivně investovat do akcií, tento článek přináší určitý kvalitativní rámec podle kterého je možno investiční příležitosti hodnotit.
V podstatě jde při dlouhodobé investici o to (i) zaměřit se na to, nakolik se daný trh, na kterém společnost operuje, mění a bude měnit, a na to (ii) nakolik se společnost těmto změnám může a chce uzpůsobit. Demonstrováno je toto v následujícím schématu:
Zdroj: Patria Finance
|
Výše uvedené je skutečně dlouhodobějším pohledem a není to o čtvrtletních výsledcích. Je to o tom odhadnout, která společnost tady bude ještě za 5, 10 a více let, protože jen taková maximalizuje i svou současnou hodnotu. Změna trhu přitom vždy dříve či později přijde, jde tedy primárně o to, nakolik je daná organizace flexibilní - nakolik je schopna uzpůsobit svůj "hardware, software a humanware", novým podmínkám. Tyto faktory definují její "reakční čas" - dobu, která je určena změnou požadavku zákazníka - vývojem nového produktu - ostrou výrobou nového produktu/nabídkou služby.
Není náhoda, že právě tato reakční doba je nejhorší u společností, které si dlouho hověly v přívětivém prostředí monopolů, či kvazimonopolů existujících díky různým druhům vstupních bariér, prostředí s významnou vyjednávací silou na obou stranách vertikály, apod. Není to často samotná změna na trhu, co je pro tyto společnosti hrozbou, ale jsou to ony samy, co zapříčiní jejich úpadek, či v lepším případě stagnaci. Příkladem často bývají dominantní operátoři pevných linek. Není to samotná konkurence mobilních operátorů, hrozba VoIP, požadavky zákazníků na lepší poměr kvalita/cema u ADSL, atd., ale firemní kultury těchto společností, co jim podráží nohy.
Konečným ukazatelem potenciálu firmy je tak dokonalost jejích procesů, která v sobě odráží i jejich schopnost měnit se. Maximalizace její hodnoty je v případě dokonalých procesů "vedlejším" produktem. Jinak řečeno - pro skutečné dlouhodobé (pasivní - vy smyslu, že aktivně nezasahují do chodu firmy) investory je primárním cílem odhadnout, nakolik se společnosti podařilo vtáhnout podmínky trhu dovnitř firmy a získat tak flexibilitu nutnou k přežití.
Zopakujme na těchto stránkách již několikrát napsané, že flexibilita, jak ukazují příklady těch úspěšných, je v korporátním světě synonymem pro NEBYROKRATICKÉ, PLOCHÉ firemní struktury s MOTIVUJÍCÍM KOMPENZAČNÍM PLÁNEM NAPŘÍČ ORGANIZACÍ. Těžko lze např. čekat, že reakce společnosti na měnící se požadavky zákazníků bude rychlá a odpovídající, pokud prodejce, který tento nový trend vycítí, musí vyplnit dvacet nesmyslných formulářů a reportovat svůj názor několikrát arogantním nadřízeným s tím, že mu z této snahy tak jako tak nic nekouká.
Klíčem ke zvýšení flexibility je tak postupný celkový posun těžiště firemních aktivit, včetně některých druhů rozhodování, k zaměstnancům. Toto delegování pravomocí spolu s plochou firemní strukturou napomáhá SNÍŽENÍ VZÁJEMNÝCH VAZEB V PODNIKU, které téměř vždy představují významnou překážku pro rychlou a adekvátní reakci na změnu v prostředí - ať již je to vstup konkurenta, nová technologie výroby, posun v preferencích zákazníka, změna v jednání dodavatele, atd. Jednoduchost přitom samozřejmě není synonymem pro absenci vazeb, jde o to získat maximální volnost pro parciální změnu bez toho, aby se musel modifikovat širší soubor aktivit.
Získat pro investora informace týkající se výše uvedeného je přirozeně trochu obtížné a nezbývá než uvedené faktory většinou hodnotit nepřímo. To na jejich relevanci ovšem nic neubírá.