Pan Roubini hovoří o tom, že umělá inteligence bude podle něj mít výrazný pozitivní dopad na ekonomický růst, ale negativní na zaměstnanost. A ve výsledku tak bude muset přijít velké přerozdělování příjmů. O něm se hovořilo už před nástupem AI, připomenout si můžeme třeba návrhy na nepodmíněné příjmy. Začínat by se ale mělo od základů. Tedy i u toho, čemu se dá říkat třeba základní rovnost příležitostí.
Někdo může tvrdit, že příležitosti nejsou rovné už kvůli tomu, do jakého prostředí se kdo narodí. Tahle diskuse ale podle mne nemá moc smysl bez toho, abychom se hned nevydali bez bázně a hany daleko za hranice ekonomie. Což tady neudělám. A dalekých a velkých výletů mimo ekonomii můžeme hovořit o nějaké základní ekonomické a společenské rovnosti a férovosti třeba na úrovni soudů. A připadá mi logické, že postupovat se má právě od tohoto základu k dalším tématům. Ne ignorovat základy a zároveň se snažit o nějaké složité sociální inženýrství.
K této úvaze mě přivedl článek na VoxEU, který se zabývá tím, jak se v USA změnilo fungování soudů - jak se chovají k tomu, čemu se říká elity. Andrea Prat Fiona, Scott Morton a Jakub Spitz ve svém článku píšou: “Dlouhodobě existují obavy, že rozhodnutí Nejvyššího soudu USA stále více zvýhodňuje ekonomické elity. Tento sloupek analyzuje 1782 případů z let 1953 až 2022. Zkoumá, jak rozhodnutí soudců přímo přesouvají ekonomické zdroje mezi bohaté a chudé“.
K čemu experti došli? „V 50. letech 20. století se soudci jmenovaní demokraty i republikány v přibližně 40 % až 45 % případů přikláněli na stranu bohatých. Do roku 2022 průměrný soudce jmenovaný republikány hlasoval pro bohaté zhruba v 70 % případů, zatímco průměrný soudce jmenovaný demokraty tak činil přibližně v 35 % případů“. Dalo by se podle mne teoreticky uvažovat o tom, že „elity“ postupem času z nějakého důvodu vítězí u soudu „správně“. Že by ale byla tato rozhodnutí ještě z nějakého důvodu „náhodou“ vychylována směrem k jedné skupině soudců (té republikánské)?
Zmínění ekonomové připomínají, že nejvyšší soud USA je „ústředním bodem tvorby hospodářské politiky“. Na jeho rozhodnutích závisí obchodní politika, vymáhání imigračních zákonů, oblast klimatu, pracovní právo a fungování řady federálních agentur. „Vzhledem k tomu, že politické rozhodnutí stále častěji obcházejí Kongres, Nejvyšší soud se stal rozhodující arénou pro řešení sporů o rozdělení majetku“.
Adam Cohen podle ekonomů ve své knize roku 2021 uvádí mnoho příkladů ilustrujících, jak se zmíněný soud od 70. let 20. století opakovaně staví na stranu mocných ekonomických aktérů. Ekonomové pak tedy sami došli systematičtěji analýzou dat k podobným závěrů. S tím, že existuje ona „stranická“ tendence. K tomu dodávají: „Strategie republikánů namířená na jmenování soudců podporující bohaté formuje v průběhu desetiletí domácí hospodářskou politiku… každé republikánské jmenování, které posouvá soud ve prospěch bohatých, má trvalé důsledky pro rozdělování zdrojů a možná i pro ekonomickou nerovnost v USA“.
Není mým cílem nějak hluboce probírat politickou a soudní situaci ve Spojených státech. Spíše mířím k tomu, co jsem napsal už v úvodu. Je dobré, pokud neztrácíme ponětí o relativní důležitosti věcí. Pokud u auta nefungují světla, taky nebudeme v první řadě řešit poškrábaný lak. Před vážnými úvahami a plány na přerozdělení bychom si taky měli být docela jisti, že fungují základní mechanismy a systémy. A samy o sobě nezhoršují to, co chceme řešit sociálním inženýrstvím.