České veřejné rozpočty mají největší schodek v celé Evropské unii. Český státní dluh rychle roste. Česko má jednu z nedramatičtěji se zhoršujících demografií v Evropě (a tedy na celém světě). Důchody v Česku se platí z 99 % z veřejných rozpočtů. Český důchodový systém je financován na čistě průběžném principu a už dnes potřebuje 28-procentní příspěvkovou sazbu, jednu z nejvyšších na celém světě.
Zdá-li se Vám, že z předchozího odstavce jednoznačně plyne, že Česko potřebuje důkladnou a rychlou důchodovou reformu, nejste český politik. Ti si totiž myslí, alespoň to tak vypadá, že není třeba nikam spěchat a že změny budou stačit menší, než k jakým už přistoupily všechny okolní země.
Česká vláda zřídila v letošním roce „expertní skupinu“, kde deset zástupců politických stran (po dvou z každé parlamentní strany) má vymyslet ne snad reformu, ale zadání možného reformního scénáře pro „technický tým“, který jim pak spočítá, jak by se český důchodový systém vyvíjel v tom kterém scénáři. Zástupci politických stran navrhli reformy (či „reformy“) tak, jak jim velí jejich politické strany. Výsledek je, podle mne, varující.
Komunisty není třeba nijak podrobně rozebírat. Sociální demokraté chtějí spočítat „parametrické úpravy“, což je newspeak pro prodlužování věku pro odchod do důchodu, snižování důchodů (různými cestami) a možná i zvyšování příspěvkové sazby. Od české levice se o mnoho více asi očekávat nedalo. Nevytáhly se však ani pravicové strany.
Unie svobody chce spočítat tzv. opt-out, kdy by se lidem umožnilo částečně povystoupit ze státního průběžného systému a spořit si na svůj důchod. Unionisté však počítají s ohromujícím rozsahem „vystoupení“ ve výši 2 % mzdy (z celkových 28 %, které jdou na důchody!). Takový minimální rozsah opt-out nemá žádný význam.
Lidovci jdou trochu dále a navrhují spočítat větší rozsah opt-outu, snad až 8 % mzdy. To je jistě lepší, než o čem uvažuje US, ale je to stále méně než dnes odvádějí na spoření Poláci či Slováci. A především, i návrh KDU-ČSL počítá jen a pouze s dobrovolným opt-out. Tj. možnosti využijí ti, kterým se to vyplatí, tj. především příjmově nadprůměrní obyvatelé. Většina lidí zůstane v průběžném systému a výsledkem tak bude, že schodky důchodového systému se spíše zvýší.
ODS navrhuje svůj systém „minimálního rovného důchodu“ pro všechny a snížení odvodů. Jde o systém nejefektivnější, neboť nejvíce snižující zasahování státu. Jediná nevýhoda návrhu ODS je jeho neproveditelnost. Nebo si lze představit, jak v českých podmínkách dostávají všichni důchod ve výši 3000-3500 Kč a kdo si sám nenaspoří, má smůlu? V ostře individualistické a meritokratické Británii je méně radikální systém pod stálým tlakem a nevěřím, že v Čechách by vydržel jakékoliv straně do voleb.
Co je fascinující, je fakt, že žádná česká politická strana ani nezvažuje důchodovou reformu se zavedením povinného spořícího pilíře alespoň pro mladší lidi, tak jak to zavedlo Maďarsko, Polsko, Slovensko, Litva, atd… Našim politikům se do toho prostě „nechce“ a radši hledají nenáročnější reformy, které ale také nepřinesou požadované efekty. Platí ale jasná úměra: Čím méně peněz „pustíme“ do spořícího pilíře, tím menší bude přínos reformy v budoucnosti. S naší demografií bychom měli být odvážnější, ne opatrnější než naši sousedi.
Ondřej Schneider
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance.
(autor je externím spolupracovníkem Patria Online, jeho názory nereprezentují oficiální stanovisko společností skupiny Patria)