Příští týden tomu bude patnáct let od začátku proměny české společnosti. Vývoj českého hospodářství od sametové revoluce do současnosti nebyl nijak jednoduchý. Řada komplikací se projevuje ještě dnes a některé dopady transformace u nás stále pociťujeme. Základní úkol se ovšem z velké části podařilo splnit: přeměnit centrálně plánové socialistické hospodářství na tržní ekonomiku. V roce 1989 byl podíl soukromého sektoru v ekonomice prakticky nulový, loni se již soukromé firmy na tvorbě HDP podílely 82 procenty. Po úvodním transformačním šoku, kdy výkon ekonomiky prudce klesl, přišlo několik let poměrně svižného růstu (1994-1996). Ovšem za cenu výrazného prohloubení vnější nerovnováhy a zhoršení hospodaření bank. Korekce s sebou přinesla restriktivní vládní balíčky, bankovní „credit crunch“ a měnový otřes v roce 1997. Výsledkem byl pokles HDP v letech 1997 a 1998. Výrazným impulsem k obnovení restrukturalizace ekonomiky a zrychlení hospodářského růstu byl zvýšený příliv zahraničích investic, který se datuje od roku 1998. V průběhu transformace se těžiště ekonomiky, jíž dominoval průmysl, posunulo více ke službám. Transformace se neodehrává ve vakuu. Nemalými změnami prošla v posledních patnácti letech také světová ekonomika. Západoevropské země, které se staly našimi hlavními obchodními partnery, postihla vleklá strukturální krize. Mezitím stihlo spatřit světlo světa euro. Nejdříve bezhotovostní, později i ve formě mincí a bankovek. Prakticky na celou Evropu začíná dopadat fenomén stárnutí populace a jeho důsledky. Globální hospodářský růst ohrožují stále častěji se opakující vlny vysokých cen ropy a zvýšená aktivita teroristických organizací.
Hlavními nevyřešenými problémy transformace českého hospodářství je výrazné zvýšení strukturální nezaměstnanosti, opakované prohlubování vnější nerovnováhy a hluboké schodky veřejných rozpočtů. Nezaměstnanost, fenomén, který desítky let neexistoval, se vyšplhala až na téměř 11 procent. Teprve potom se dostal trh práce do pozornosti vlády. Přesto dosud nejsou na obzoru změny, které by nepříznivý vývoj nezaměstnanosti zvrátily. V současnosti sice vypadá situace na trhu práce o něco lépe, ale jen díky poklesu cyklické složky nezaměstnanosti, strukturální nezaměstnanost zůstává nadále velmi vysoká. V úvodu transformace hospodařila vláda s přebytkovými rozpočty, ale již od roku 1994 neznají veřejné rozpočty jiná než záporná salda. Vládní finanční statistika se začala výrazně zhoršovat od roku 2000 a negativní trend prozatím nezvrátila ani zahájená reforma veřejných rozpočtů. Nedisciplinovanost vlády ohrožuje nejen možnost vstupu do eurozóny, ale především stabilitu české ekonomiky. České republice kvůli tomu již několikrát klesl rating.
Jakých bude příštích patnáct let? Kdoví. Klidná doba to ale nebude. Výzvou pro další vlády je střednědobá stabilizace veřejných rozpočtů a zahájení reforem, které by měly odvrátit dlouhodobá rizika spojená se stárnutím populace. Evropská unie, do níž jsme se zapojili, si již otevřeně přiznává selhání při řešení svých ekonomických problémů. Českou republiku a ostatní nováčky v unii navíc čeká přelomový okamžik. Z našich peněženek pravděpodobně zmizí měna, které na našem území obíhá v různých formách již od roku 1892. Sestavit ekonomické prognózy na patnáct let dopředu ale smysl nemá.
David Marek, Patria Online