V nedávné době bylo publikováno rozhodnutí Nejvyššího soudu, v rámci kterého Nejvyšší soud mimo jiné uzavřel, že zkušební doba nemůže být platně sjednána v jiném smluvním dokumentu, než je pracovní smlouva a že vzhledem k této skutečnosti nelze zkušební dobu sjednat se zaměstnanci, kterým vzniká pracovní poměr volbou nebo jmenováním. Tento rozsudek vyřešil jeden ze sporů právní teorie o tom, zda je možné u jmenovaných zaměstnanců sjednávat zkušební dobu či nikoli; otázkou však zůstává, zda je toto řešení šťastné.
Na úvod jen stručně zopakujeme, kterým zaměstnancům vzniká pracovní poměr jmenováním: jsou to (i) vedoucí zaměstnanci (tj. je jim podřízen alespoň jeden další zaměstnanec), kteří jsou podřízeni přímo statutárnímu orgánu (tzv. první řídící úroveň) a (ii) vedoucí zaměstnanci podřízení zaměstnancům první řídící úrovně (tzv. druhá řídící úroveň) – ti však pouze za předpokladu, že je jim podřízen další vedoucí zaměstnanec.
Proč u těchto zaměstnanců není možné sjednat zkušební dobu? Nejvyšší soud se v tomto směru striktně drží zákoníku práce, který v § 31 odst. 1 stanoví, že zkušební doba může být sjednána v pracovní smlouvě, a gramatickým výkladem dovozuje, že sjednat zkušební dobu v jiném smluvním dokumentu není možné. V rámci svého odůvodnění se však Nejvyšší soud nevypořádal s § 68 zákoníku práce, podle kterého pro pracovní poměry založené jmenováním platí jinak ustanovení o pracovním poměru založeném pracovní smlouvou.
Nepřesvědčivě vyznívá i jiný argument zastánců nemožnosti sjednání zkušební doby u jmenovaných zaměstnanců – jmenovaného zaměstnance je dle jejich argumentace vždy možné z funkce odvolat, a proto považují možnost sjednat s takovým zaměstnancem zkušební dobu za nadbytečnou. Ano, odvolat ho jistě možné je a kdykoli, jenže odvoláním jeho pracovní poměr nekončí a před zaměstnavatelem se rázem rozprostírá martyrium ukončování pracovního poměru, byť u jmenovaných zaměstnanců poněkud zjednodušené.
Jak situaci za tohoto přístupu Nejvyššího soudu řešit? Je jasné, že i při přijímání nových manažerů první a druhé řídící úrovně mají obě smluvní strany zájem svého partnera poznat a potvrdit si, zda jejich vzájemné představy o práci, pracovních podmínkách, schopnostech a zkušenostech zaměstnance odpovídají. Za dané situace se nabízí několik alternativních způsobů – přijímat manažery nejprve na zkušební dobu na jinou než první nebo druhou řídící úroveň a až po uplynutí zkušební doby je jmenovat do zamýšlené funkce, nebo sjednat se jmenovaným zaměstnancem nejprve pracovní poměr na dobu určitou a teprve poté, osvědčí-li se, sjednat pracovní poměr na dobu neurčitou. Praxe pravděpodobně najde způsoby řešení, avšak je škoda, že Nejvyšší soud svým rozhodnutím odepřel řešení, které by bylo nejjednodušší a ke kterému by se logickým výkladem zákona dalo též dospět.
Veronika Odrobinová
Weinhold Legal (autor je externím spolupracovníkem Patria Online, jeho názory nereprezentují oficiální stanovisko společností skupiny Patria)
Důležité upozornění Weinhold Legal