Tulipány - pojmenované snad podle tureckého slova "turban" - byly do
západní Evropy dovezeny právě z Turecka někdy v roce 1550. V sedmnáctém
století se tulipány staly hitem mezi bohatými, především v Nizozemí a v
Německu. Nejkrásnější květiny se na aukcích prodávaly za stále vyšší sumy, vítězové byli pak prodáváni na další kultivaci a množení.
Kolem roku 1630 se především Holanďané stali doslova zavislými na pěstování tulipánů. Amatérští pěstitelé začali hnát vzhůru cenu odrůd, které byly buďto velmi populární nebo měly potenciál se populárními stát. V roce 1634 dokonce amsterodamská burza vyčlenila část parketu na obchodování s tulipány. Touha vlastnit alespoň nějaké tulipány byla natolik silná, že "jedinci byli ochotni obětovat až 100,000 florinů za nákup 40 cibulek". Velmi brzo každý, kdo měl za domem alespoň několik čtverečních metrů půdy, pěstoval tulipány - všichni byli zpočátku vítězové s tím, jak cena tulipánů utěšeně rostla. Začaly se množit příběhy o obyčejných lidech, kteří královsky zbohatli na pěstování vybraných cibulek tulipánů - netrvalo dlouho a racionálně uvažující jedinci začali opouštět své zaměstnání proto, aby získali víc času
na pěstování.
S růstem bohatství a objemem peněz v oběhu začaly růst ceny všeho
ostatního - nové peníze přicházely z Anglie a z ostatních částí Evropy.
Holanďané se domnívali, že tulipánová bonanza bude trvat nekonečně s tím, jak bohatí celé Evropy kupují nadpozemsky krásné holandské tulipány. Na počátku celé bubliny se tulipány prodávaly jen mezi koncem června (kdy byly vyndány ze země) a zářím (kdy byly cibulky znovu zasazeny). Na jejím konci byly tulipány obchodovány během celého roku s dodáním další sezónu.
Vrchol tulipánové horečky je datován do let 1634 až 1637. Cena vzácných
odrůd se tehdy dostala na dnešní ekvivalent USD 110,000 za jednu cibulku. S tím jak cena stále rostla, celá společnost začala procházet velkou změnou. Farmáři prodávali svá zvířata a utržený kapitál vrhli na spekulace s tulipány, domy a pozemky byly zastaveny ve snaze získat kapitál na nákup sazenic. Žádná zahrada si nemohla být jista před nájezdy zlodějů, někteří pěstitelé ošetřovali své cibulky jenom v noci aby ostatní neviděli, jaké že to odrůdy vlastně mají. Do jisté míry se tulipánová horečka přenesla i do Francie a Anglie, majorita se však stále soustřeďovala v Nizozemí. Obchod s tulipány se stal natolik komplikovaný, že bylo třeba vytvořit celou novou infrastrukturu - úředníky, dealery, zapisovatele. Burzy tulipánů vyrostly jako houby po dešti v mnoha městech v Holandsku. "Normální" obchod a průmysl
byl odsunut na vedlejší kolej, vývoz čehokoliv jiného než tulipánů skoro neexistoval. Dokud ale ceny cibulek zůstávaly vysoko, nikoho to moc nevzrušovalo.
Rok 1637 byla konečná. Na počátku chtělo jen několik pěstitelů prodat své tulipány a konvertovat tak získané bohatství do jiné formy - a nikdo nechtěl koupit. Ceny propadly o 25% a vlna prodejců zavalila trh. Ve snaze tlumit paniku se dealeři a burzy uchylovaly k takovému kroku jako falešné aukce nebo uměle vysoké ceny exkluzivních odrůd. Nic z toho nefungovalo, ceny zkolabovaly a prodejci začali panikařit. Ceny vzácných dorůd jako Semper Augustus, General Bol nebo Admiral van Hoorn propadly v rámci několika týdnů z 6,000 florinů na 400-500 florinů. V konečném stadiu byly holandské soudy zavaleny tolika žalobami jednoho pěstitele na druhého, resp. pěstitelů na dealery, že je ani při nejlepší vůli nemohly zvládnout. V dubnu 1637 musel Nejvyšší soud intervenovat ve snaze stabilizovat situaci v zemi. Vše bylo k
ničemu a náhlá kontrakce bohatství a nabídky peněz vedla k několikaleté
hospodářské depresi.
Petr Žabža