Na deklarovanou snahu T-Mobile CR předehnat domácí jedničku Eurotel jsme se minule podívali z perspektivy historického a predikovaného vývoje počtu zákazníků obou společností, velikosti výnosů na zákazníka a velikosti celkových tržeb. Dnes toto téma uzavřeme pohledem na predikovanou schopnost obou operátorů generovat ze svých zákazníků/tržeb operační zisk, jehož absolutní velikost již přímo určuje vnitřní hodnotu obou společností.
Prostá statistická regrese indikuje, že co se týče počtu zákazníků a tržeb, k předehnání Eurotelu v dohledném období nedojde. Opak může platit o průměrném výnosu na zákazníka, kde by se tak mohlo stát na konci roku 2006. Otestujeme-li tuto uvedenou statistiku ekonomickou úvahou, je skutečně pravděpodobné, že průměrný výnos na zákazníka se bude na trhu přibližovat tržnímu průměru. Přes zvyšující se snahu operátorů o segmentaci trhu a odlišení se bude značná část jejich služeb komoditizovat, schopnost dávat prémiové ceny bude snížena na minimum a tarify budou stlačeny dolů zvyšující se konkurencí v subodvětví i co se týče tlaku fixních operátorů, a regulatorními úpravami (např. přenositelnost čísla). Při konvergenci BLARPU o obou operátorů to pak bude pokračující (i když snižující se) vedení Eurotelu v počtu zákazníků, co bude udržovat jeho pozici co se týče velikosti výnosů.
Pohled na následující dva grafy pak ukazuje možný vývoj co se týče EBITDA v absolutní velikosti a co se týče schopnosti operátorů generovat EBITDA z jednoho zákazníka:
|
Velikost jednotkové EBITDA je funkcí (i) jednotkových výnosů - zde již probíraného průměrného výnosu na zákazníka a (ii) jednotkového nákladu - nákladové efektivnosti. Oběma se zde poměrně intenzivně věnujeme v jiných článcích, nechme ekonomickou diskusi o nich tedy nyní stranou. Podobně jako u většiny již prezentovaných grafů, i zde vidíme při použití stejných funkcí trend konvergence ke společné hodnotě, vezmeme-li ale použité funkce jako nejrelevantnější, průnik křivek je stále ještě relativně daleko.
Uvedená série zaměřená na hlavní měřítka a relativní úspěšnost zmiňovaných operátorů ukazuje jeden z mnoha možných pohledů na danou problematiku. Zopakujme ale hlavně to, že samotné explicitní vymezování se u jednotlivých hráčů na trhu vůči ostatním může být z hlediska komunikace a strategie ošidné:
1. ten nejlepší toto většinou nemá zapotřebí, ti ostatní pouze upozorní na to, že jsou (alespoň v současné době) za ním; snaha stát se jedničkou je pro hodnotu maximalizující management do značné míry samozřejmá, ale při současném omezení daném právě maximalizací hodnoty (tj. např. zamezení růstu za každou cenu).
2. samotný koncept hodnocení toho, kdo je No.1 je značně vágní, v množství operačně-finančních výsledků se při relativní vyrovnanosti hráčů na trhu vždy něco najde, v čem je společnost jedničkou. Přijmeme-li ale to, že společnost je primárně investicí akcionářů a věřitelů, je jediným měřítkem úspěšnosti (a tudíž toho, kdo je No.1) zhodnocení jimi vloženého kapitálu (ROIC/WACC).
Jiří Soustružník
Předchozí díly ze série:
T-Mobile CR vs. Eurotel - jak to je a jak to bude s tržbami?
Kdy dostihne T-Mobile ČR Eurotel?
T-Mobile ČR v roce 2004 - stále "pouze" dvojkou?