Bezesporu nejvýraznějším celosvětovým trendem v odvětví telekomunikací minulých let je nástup mobilní telekomunikace. Odhaduje se, že počet jejích uživatelů vzroste ze současných asi 1,4 miliard na 2 miliardy v roce 2007, největší část tohoto nárůstu je připsána rozvojovým zemím. Výrazným faktorem ovlivňujícím rozvoj sektoru v těchto zemích (včetně Číny a Indie), je malá penetrace pevných linek a nižší kapitálová náročnost mobilních sítí ve srovnání s pevnými linkami - mobilní sítě jsou vybudovány s nižším nákladem a rychleji. To má jasný vliv na flexibilitu při rozjezdu sítě, včetně schopnosti ufinancovat daný projekt v regionech, kde přístup ke kapitálu bývá často zablokován nedostatkem zdrojů a mnoha institucionálními rigiditami. Vedle toho je nižší kapitálová náročnost obvykle spojena s nižším rizikem projektu tak, jak se celkové výdaje přesouvají ve prospěch variabilních na úkor fixních.
Jak ukazuje následující graf, rostoucí význam mobilního trhu je zaznamenáván i v ČR (scénáře budoucího vývoje podílu pevných a mobilních telekomunikací z hlediska objemu hlasových služeb jsme zde již diskutovali). Prezentován je odhad tržeb v odvětví v CZK mil. v daných čtvrtletích a podíl mobilního trhu na těchto tržbách (graf abstrahuje od alternativních operátorů, jejich přiřazení by modifikovalo míry růstu, ale ne trendy):
Zdroj: Operátoři, Patria Finance
Podobný obrázek poskytuje i pohled na vývoj EBITDA - jak velký operační zisk před odpisy se v celém odvětví vytvoří a kolik si z něj ukrojí trojka Eurotel, T-Mobile CR a Oskar:
Zdroj:Operátoři, Patria Finance
V rozvinutých zemích s vysokou mírou penetrace je pozorovatelný posun od nabízení hlasových služeb ke službám datovým a těm s přidanou hodnotou. To současně vede k posunu od nabízení a marketingu technologií k nabízení služeb, patrný zejména na 3G. To je odrazem poznání, že zákazníka, až na pár technických nadšenců, většinou nezajímá jaká technologie mu daný produkt zprostředkuje - zajímá ho uživatelská hodnota produktu/služby samotné. Nedá se přitom již předpokládat, že se po SMS objeví služba, která se stane znatelným zdrojem příjmů operátorů bez výraznější promoční snahy.
Ještě k 3G - porovnáme-li počet udělených licencí (na světě zhruba 120) a rozšířenost technologie, je stále znát výrazná mezera. Důležitým faktorem určujícím rychlost rozjezdu 3G byla, zejména v Evropě, absence silné značky za poskytováním této služby - Hutchison v UK tak například čelil nejen výzvě prolomit na trhu s novou technologií (s již zmiňovaným diskutabilním marketingovým příklonem k technologii místo k nabízeným službám), ale zároveň potřebě zakotvit v myslích spotřebitelů svou vlastní značku. Toto, spolu s kvalitou přenosu, problémy s komunikací jednotlivých sítí, cenou (cenovou strategií a jednotkovým nákladem) služby a mobilních telefonů (plus jejich uživatelská hodnota, váha, životnost baterií...) poskytujících možnost jejích využití jsou hlavními faktory determinující rychlost rozjezdu 3G.
Problematika 3G technologie je také do značné míry problematikou "slepice či vejce" - bez této technologie není často možno rozeběhnout mnoho na kapacitu náročných služeb; bez těchto služeb ale není 3G využitelná v komerčním slova smyslu - respektive stoupá rizikovost toho, že se nezaplatí (nesplní investiční kritéria operátorů).
Služby s přidanou hodnotou, do značné míře závislé na rychlosti a kapacitě přenosu, jsou ale zároveň tím, co bude již v dohledné době zachraňovat tržby a marže mobilních operátorů na rozvinutých trzích před poklesem. U tradičních hlasových služeb se totiž dá očekávat, že konkurenční tlak bude tlačit na tarify, tržby a marže tak, že se stanou zhruba stejně oceněnou komoditou o všech operátorů a to na hranici marginálních nákladů.
Expanze služeb spojených s mobilními telefony (i) vzhůru po hodnotovém řetězci a (ii) kooperace s firmami z jiných odvětví na jednotlivých stupních tohoto řetězce (např. MMS - informace, infotainment, zábava), se tak stává možnou záchranou z hlediska udržení návratnosti kapitálu v odvětví. Ani zde není ČR výjimkou.
Jiří Soustružník