Český bankovní sektor prošel v minulých letech zásadní čistkou. Často v rámci předprivatizačního procesu byly z velkých bank vyvedeny stovky miliard špatných úvěrů do státní Konsolidační banky, dnes agentury (ČKA), a jejích dceřiných společností. Na jiné úvěry poskytl stát garanci a pomoci motivačních poplatků či procentní spoluúčasti na ztrátě stimuloval dané banky k vymožení maximální částky. Připomeňme, že např. Komerční banka s velkou pravděpodobností plně nevyužije poskytnutou předprivatizační záruku na aktiva ve výši 60 mld. Kč (do výše ztráty 20 mld. Kč).
Výsledkem je stabilizovaný bankovní systém s podílem špatných úvěrů na jejich celkovém objemu srovnatelným se standardem v západní Evropě (obvykle do 5 %, v Japonsku okolo 8 %).
Zajímavé je srovnání s vývojem na sousedním polském trhu. Zde je situace zcela opačná a absolutní objem i podíl špatných úvěrů roste. V polovině roku 2003 jejich podíl činil již 22 % (přímé porovnání s ČR ale není možné kvůli odlišné metodice). Polské banky mají navíc relativně vysokou expozici vůči domácím společnostem (podíl klientských úvěrů na celkových aktivech bank dosahuje 50 %, zatímco v ČR je to pouze 25 %). Ekonomika prošla ekonomickým útlumem během let 2001-02, což vedlo k podstatnému zhoršení kredibility klientů, jejich schopnosti splácet závazky, a nárůstu objemu špatných úvěrů. Polské banky logicky reagovaly přísnější úvěrovou politikou, což se odrazilo v poklesu tempa růstu objemů úvěrů z cca 20% v roce 2000 na 6% v roce 2002-3 (na tento růst měla vliv také přísnější politika centrální banky). Další vývoj v Polsku bude do značné míry záviset na rychlosti ekonomického oživení a schopností bank vypořádat se ztrátovými případy (prodej úvěrů specializovaným firmám, realizace zástav u bankrotujících firem, atd.)
 |
Jan Hájek, Patria Finance