Některé odhady indikují, že světová produkce ropy bude v důsledku vývoje zásob ropy, poptávky po ní a technologického pokroku v oblasti alternativních zdrojů energie kulminovat kolem roku 2010. R/P poměr (tj. poměr prokázaných rezerv a současné spotřeby ropy) je přitom pro celý svět v současné době odhadován na 40-50 let (se značnými regionálními rozdíly - např. Střední Východ 85 let, Evropa 8 let).
Následující dva grafy shrnují historický vývoj na ropných trzích a to jak z pohledu nabídky (vývoj těžby ropy - první graf), tak poptávky (spotřeba ropy - druhý graf). Dobře patrných je, několik, zde již zmíněných významných mezníků. Především jde o světovou ropnou krizi v 70. a 80. letech vyvolanou událostmi na Středním Východě. Hlavními daty zde bylo rozhodnutí OPEC pro použití ropy jako nástroje proti nepřátelským státům při Arabsko-Izraelské válce (1973), revoluce v Íránu (1979) a invaze Iráku do Íránu (1980). V druhém grafu je z části patrná reakce hlavních světových ekonomik, zejména Spojených států, znatelným vynuceným snížením své spotřeby. Vedle toho snížení těžby na Středním východu vyvolává zejména v 80. letech zvýšení těžby v USA a Evropě (které ovšem z hlediska celkového objemu zdaleka nevyvažuje redukci Středního Východu).
Na konci 70 let. lze naopak pozorovat nárůst podílu na produkci zemí Sovětského svazu, který částečně vyplnil mezeru po zemích Středního východu. Jeho těžba přechodně klesá na počátku 90. let díky výrazným strukturálním změnám v ekonomikách těchto zemích. Současná situace v Rusku ohledně jeho ropných společností je výslednicí (i) stále obtížnějšího nahrazování vyčerpaných ropných polí hlavních světových ropných společností jako je Royal Dutch Shell, BP, ExxonMobile, či Total Fina Elf (které tak svou pozornost upírají na Rusko jako jeden z mála regionů s relativně velkými rezervami) a (ii) stále přetrvávající, řekněme institucionální, nejistoty v této zemi.
 |
Zdroj:BP, Patria Finance
Připomeňme, že rozhodující vliv Středního Východu, který bude v budoucnu zřejmě stále sílit (reflexe předpokládaného vývoje tzv. prokázaných rezerv ve světě), je patrný v následujících oblastech:
- celková velikost prokázaných rezerv relativně k celkovým světovým rezervám, odhaduje se, že do budoucna by se tento poměr měl dále zlepšovat ve prospěch této oblasti díky limitovanosti dalších rezerv a nálezů v nearabských zemích.
- celkové velikosti těžby ropy, což samozřejmě do značné míry plyne z prvního bodu a
- fluktuací těžby, což je jednak odrazem občasné snahy využívat ropu k neekonomickým cílům a také více, či méně úspěšné snahy o management těžby tak, aby bylo dosaženo cílové cenové úrovně, či pásma.
Riziko spojené s koncentrací zásob ropy a její produkce v poměrně geograficky omezené části světa (která je navíc stále relativně politicky nestabilní a často její postoje nehrají do karet globální velmoci, či velmocem), transfer bohatství od ropu konzumujících do ropu produkujících zemí, škody, které masivní využívaní ropy jako hlavního zdroje primární energie působí na přírodě a lidském zdraví a zhoršující se výhled R/P poměru (jednak pro celý svět a jednak relativně mezi jednotlivými regiony) tak tvoří hlavní faktory které budou dále tlačit technologický pokrok směrem k alternativním palivům a budou krátit dobu, za kterou přijde kulminace ve světové spotřebě ropy. Rok 2010 není tak daleko.
Připomeňme také, že v minulém článku jsme konstatovali, že při současném (i) relativně malém podílu produkčních nákladů na ceně ropy, a při (ii) relativně konstantní požadované návratnosti na investice do kapitálu v odvětví - tj. přiměřeném ex-ante a následně v delším časovém období i ex-post zisku (nutno ovšem podotknout, že vedle nákladů bude ze stejných důvodů růst asi i kapitálová intenzita - tj. celkový náklad kapitálu bude růst), bude budoucí trend a zejména fluktuace cen ropy odrazem hlavně kartelových rozhodnutí a disciplíně členů kartelů při jejich implementaci (tj. realizace "nadbytečného" zisku). To do té doby, než auta začnou jezdit na alternativní palivo. Čím více bude OPEC tlačit na pilu, tím dříve to asi bude.
Jiří Soustružník