S pomocí dostupných ekonomických zpráv společně s informacemi o názorech na trhu můžeme pokročit v ilustraci očekávaného vývoje eurodolarového trhu. Obecně rozšířený názor je, že dolar má před sebou období propadů. Kdy však tyto pády přijdou, to je nejvíce problematickou otázkou.
Včera byl zveřejněn aktuální průzkum trhu agenturou Reuters. Podle mediánového odhadu 55 oslovených analytiků bude kurz dolaru na konci listopadu na úrovni 1,15 USD/EUR, tedy zhruba na současném kurzu. Výhled pro další měsíce již tak optimistický není, eurodolaroví specialisté předpovídají pokles dolaru na 1,18 na konci ledna 2004 a na nové historické minimum k euru 1,20 ke konci května příštího roku. Zkombinujeme-li tyto projekce s nedávnou dlouhodobou předpovědí Stevena Roache z Morgan Stanley (
ZDE), dostaneme následující graf. Mediánový odhad je zobrazen červenou křivkou - je zřejmé, že na trhu existují extrémní názory ve smyslu posílení dolaru.
Ekonomika Spojených států ve třetím kvartále rostla o 7,2% na anualizované bázi (+3,3% y/y), zatímco poslední zprávy z eurozóny hovoří o 0,2% zlepšení ve druhém čtvrtletí roku 2003 vs. stejné období loni. Ekonomický růst by mohl být hnacím motorem mírné apreciace dolaru v následujících týdnech až měsících. Pesimistické scénáře pro delší období potom pramení z očekávaného růstu zahraničních závazků Spojených státu až na 40% HDP, což je spojeno s růstem deficitu běžného účtu platební bilance. Ten se sice blíží v poměru k HDP stejné úrovni jako např. v ČR (cca 6% HDP), Spojené státy však přece jen nejsou transformující se ekonomikou.
Steven Roach hovoří o nutnosti 20% oslabení efektivního kurzu USD do dvou let. Zdaleka přitom není jediným a největším pesimistou. Například ekonomové Ken Rogoff (MMF) a Ted Truman (IIE) považují 30% efektivní oslabení za adekvátní k návratu schodku běžného účtu USA na udržitelnou úroveň. Toto oslabení se ale může protáhnout až do horizontu 3 až 5 let.
Do jaké míry půjde toto oslabení na úkor eura je těžké odhadnout, souvisí totiž i s nejistým politickým vyjednáváním. Asie (Čína i Japonsko) se zatím brání snahám Bílého domu a odmítá posílení svých měn daleko aktivněji než Evropa. Flexibilní euro, které v efektivním kurzu dolaru tvoří podle podílu na zahraničním obchodu po vyjmutí ropy jen 25%, by mohlo nést až 50% oslabení celkového efektivního kurzu americké měny, tvrdí Ken Rogoff. Jakýkoliv vstřícný krok Číny ve smyslu uvolnění fixního kurzu juanu by byl podle našeho názoru pro euro dlouhodobě pozitivní. S Čínou se vyvíjí zahraniční obchod Spojených států totiž nejhrozivěji (-11,7 mld. USD v srpnu).
Domníváme se, že některé extrémně negativní scénáře jsou přehnané. Minimálně ještě příští rok bude mít dolar fundamentální potenciál posilovat na 1,05, resp. s klesající pravděpodobností na paritu s eurem. V horizontu ještě delším souhlasíme s možností, že americká měna bude postupně oslabovat a přesáhne historická minima k euru (1,1932 USD/EUR). Myslíme si, že vysoký schodek běžného účtu platební bilance není takovým rizikem, jak se všeobecně traduje. USA jsou schopné přitáhnout dostatečné množství financujících prostředků. Evropský ekonomický růst bude i v roce 2004 výrazně zaostávat za USA, očekává se zhruba +1 až +2% HDP v eurozóně, ale +3 až + 4% v USA. Americký Fed podle našeho názoru začne zvyšovat úrokové sazby dříve než ECB, a vyšší výnosy tak zvýší atraktivitu investic financujících americké dovozy. Problém obchodní nerovnováhy ve světě je ve značné míře problémem nedostatečné domácí poptávky v zemích mimo USA. Zvýšení výkonu Evropy a zvýšení evropské spotřeby by mohlo tuto nerovnováhu řešit, aniž by muselo dojít k výraznému (!) oslabení americké měny.
Radim Krejčí