Úpravy daňového systému, které společně s některými kosmetickými změnami veřejných výdajů získaly zvučnou nálepku „reforma veřejných financí,“ nejsou nijak dramatické. Jediné dvě relevantní změny jsou (relativně pomalé) snižování zdanění korporací a zvýšení plateb sociálního pojištění pro samostatně výdělečné osoby.
Snížení daní ze zisku je vedeno jak snahou zatraktivnit Česko pro investory, tak přesvědčením, že nízké daně jsou dobré, neboť podporují podnikání a tedy zvyšují potenciál ekonomiky. (Je zajímavé, že tato „supply-side“ logika není uplatňována u jiných daní. Pokud nízké daně prospívají firmám, proč by neprospívaly zaměstnancům?)
Zavedení minimálního vyměřovacího základu a zvýšení koeficientu pro výpočet odvodů osob samostatně výdělečně činných je problematičtější. Hlavní motivací vlády je fakt, že podnikatelé spontánně opouštějí (respektive minimalizují svoji účast v něm) nevýhodný systém sociálního, především důchodového pojištění. Ono upřímně řečeno, kdo by dobrovolně platil do systému, který mu za 35 let příspěvků ve výši 26% mzdy bude nějakých 10-15 let vyplácet důchod ve výši zase nějakých 30-40% mzdy?
Logickou reakcí na „hlasování“ podnikatelů o nevýhodnosti důchodového systému by byla jeho důkladná revize, snížení odvodů potřebných na krytí důchodů pro chudší a zavedení dobrovolného či povinného spoření na důchod. To ale zatím zůstává pro vládu tabu, a tak se snaží spíše zabránit trochu více zdanit samostatně podnikající.
Začátkem září se však objevily návrhy, prosazované především poslancem sociální demokracie, momentálně bez úvazku, Hojdarem a podporované odbory. Cílem je zvýšit sazbu odvodů na sociální pojištění o 3 procentní body pro všechny! To je věru zajímavá úvaha, neboť její prosazení by vedlo k dalšímu zvýšení nemzdových nákladů podnikání v Čechách. Vyšší nezaměstnanost by dopadla především na členy odborů a voliče ČSSD.
Sociální odvody jsou přitom již nyní v ČR jedny z nejvyšších na světě. Jak je vidět z tabulky, odvádíme dnes 47% vyměřovacího základu (tj. hrubé mzdy) na důchody, nemocenskou, zdravotní pojištění a „politiku zaměstnanosti“. To je absolutně nejvíce z chudších zemí střední a východní Evropy. Více než my odvádějí jen Holanďané a Francouzi. Další zvýšení sociálních odvodů je přesně to, co česká ekonomika nepotřebuje.
Ondřej Schneider
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK