komentář doplněn
Ceny v průmyslu se v dubnu snížily o 0,8%, díky čemuž se zastavilo vyhasínání deflace v produkčních cenách trvající od počátku letošního roku. Naopak meziroční pokles se prohloubil z 0,4% v březnu na 0,7% v dubnu. Zásluhu na tom ovšem mají dva mimořádné faktory - přechod na letní tarify cen elektrické energie a návrat cen ropy na obvyklé úrovně po vyřešení irácké otázky.
Přechod na letní tarify u elektrické energie v realitě znamenaly průměrné snížení cen o 5,4%. V loňském roce se ovšem ceny elektřiny snižovaly dokonce o 7,4%. Ceny ropy se začaly snižovat v očekávání rychlého vyřešení války v Iráku již od prvního dne bojů (spojenecké operace začaly 20. března). Nicméně vzhledem ke konstrukci indexu cen průmyslových výrobců (termín sběru dat končí 12. pracovní den příslušného měsíce) se pokles cen ropy na světových trzích, následovaný snížením dovozních cen této komodity, mohl promítnout až v dubnovém indexu. A to se také stalo. Ceny rafinérií se snížily o necelých deset procent. Přechod na letní tarify elektřiny a pokles cen rafinérií představuje 90% z celkové poklesu indexu cen průmyslových výrobců. Zbývající část poklesu obstaralo pokračující snižování cen v potravinářském průmyslu a levnější uhlí. Snižování cen v potravinářském průmyslu je především reakcí na pokles cen domácích farmářů. Jejich cen se totiž v únoru snížily o 0,5% a v březnu o dalších 1,1%. Výrazněji se vzhůru pohnuly pouze ceny v chemickém průmyslu (+1,9%). Mezi cenami v chemickém průmyslu a cenami ropy lze vystopovat určitou korelaci, ovšem s jednoměsíčním zpožděním cen v chemickém průmyslu.
Dubnové prohloubení deflace v průmyslu by mělo být posledním záchvěvem tohoto ekonomického úkazu. V červnu, nejpozději v červenci, by se měla inflace měřená meziroční změnou přehoupnout do kladných hodnot. Deflační perioda v průmyslu by tak měla skončit po 16 až 17 měsících. V průběhu těchto měsíců nejdříve deflaci způsobovaly nízké ceny rafinérií. Od druhé poloviny loňského roku potom deflační otěže převzaly klesající ceny v potravinářství a vliv posílení kurzu koruny vůči euru i dolaru. Většina uvedených faktorů již svůj deflační potenciál vyčerpala. Ceny zemědělských výrobců se v dubnu zvýšily o 0,7% a výkyvy počasí na přelomu zimy a jara způsobily zemědělcům ztráty, které by měly zastavit pokles jejich prodejních cen. Klesat přestaly také dovozní ceny potravin. Cena ropy se v posledních týdnech stabilizovala. Posledním deflačním faktorem tak zůstává posílení kurzu koruny k dolaru. Na konci letošního roku by podle našich projekcí měla inflace v průmyslových produkčních cenách vystoupat na 1,9%.
David Marek