Americké firmy (a v menší míře i evropské, především ty s aktivitami v USA) jakoby toho stále neměly dost. Po kolapsu Enronu přišel ještě větší skandál u telekomunikační firmy WorldCom a pár „menších“ jako například Tyco či Vivendi. Dnes je již spíš akademickým cvičením zkoumat, jak ke skandálům došlo, ale důležité je pochopit příčiny, které vedly ctihodné a respektované manažery všech těchto firem k chování, které bylo buď přímo trestné, anebo alespoň morálně velmi pochybné.
Jedním z nejdůležitějších motivů byla obyčejná lidská chamtivost: CEO WorldComu Bernard Ebbers nejen, že zkreslil účty o 9 miliard dolarů, ale navíc si od své vlastní firmy vzal půjčku ve výši 408 milionů dolarů. Šéf Enronu dostal za rok 2001 odměny ve výši 153 milionů dolarů, ale své akcie Enronu prodával, i když to zaměstnancům firmy zakázal. Na chamtivost některých amerických manažerů poukázal Warren Buffet, šéf investiční společnosti Berkshire Hathaway. Jeho plat za loňský rok bylo „pouhých“ 400 tisíc dolarů. Warren Buffet dlouho kritizoval rostoucí příjmy manažerů, často maskované jako odměny v akciových opcích.
Je až fascinující, jak zdánlivě geniální myšlenka jak sladit zájmy vlastníků a manažerů (tj. nabídnout manažerům akcie, aby se sami stali a cítili jako vlastníci) tak spektakulárně zklamala v USA. Jedním z důvodů bylo jistě i účetní pravidlo, které stálo za popularitou akciových opcí. Proti všem pravidlům logiky totiž firmy nemusely akciové opce započítávat do svých nákladů dokud se nerealizovaly. Masivní vydávání opcí tak nemělo sebemenší vliv na finanční výsledky firem. Manažeři tak vlastně obcházeli majitele a před investory své rostoucí příjmy „maskovali“. Pokus zahrnout akciové opce do nákladů firmy a jejich účetní poradci odvrátili v polovině 90. let. Nyní se však tlak na zohledňování opcí vrátil a je mnohem silnější. V posledních se za něj postavili i Paul Volcker (bývalý šéf FEDu a proponent transparentnějšího chování firem) a Alan Greenspan (současný šéf FEDu).
Zdá se tedy, že není cesty zpět a akciové opce přestanou být. Nicméně, důležité je zachovat si míru pro proporce. Francie například přijala tak přísná pravidla, že řada auditorských firem se obává, že může být kdykoliv volána k zodpovědnosti, pokud se v účtech jimi auditovaných firem ukáží jakékoliv nesrovnalosti. Například Deloitte and Touch a také PriceWaterhouse Coopers uvažují, že ve Francii uzavřou své právní kanceláře. Stará dobrá Evropa má jistě v mnohém pravdu, ale neměla by své nadšení pro regulaci soukromého podnikání přehánět.
Ondřej Schneider
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK