Přestože náčrt nezbytných změn ve veřejných rozpočtech připravilo ministerstvo financí již v prosinci loňského roku, trvalo téměř půl roku, než se jím vláda začala vážně zabývat. Kolik měsíců politických půtek nás ještě čeká, než začnou vznikat konkrétní návrhy zákonů, jež uvedou reformu veřejných rozpočtů do reality? S každým dnem narůstá pravděpodobnost, že v roce 2004 proběhnou jen některé dílčí změny s nepříliš významným dopadem na celkové saldo veřejných rozpočtů.
Včerejší jednání prozatím přineslo jen určení rámce, ve kterém by se měla reforma ubírat. Konečným cílem je pokles schodku veřejných rozpočtů na 4,0% HDP v roce 2006, s tím, že by mělo tempo poklesu deficitů postupně akcelerovat. Z obecných pravidel se podařilo ještě domluvit, že vláda by měla s návrhem státního rozpočtu předkládat i závazné výdajové limity na další dva roky dopředu. Z konkrétních návrhů zatím padly jen dva: do starobního důchodu bychom měli všichni odcházet v 63 letech a že by se počet zaměstnanců v ústředí státního aparátu neměl rozšiřovat. Dohodnout obecná pravidla a zmíněné změny prozatím žádného z politiků prozatím nebolelo. Citlivé otázky, daně, sociální dávky a budoucnost penzijního sytému, teprve přijdou na řadu.
Nejdříve se krátce vraťme k cíli rozpočtové reformy. Schválené snížení schodku znamená, že vláda definitivně rezignovala na uvedení státních financí do pořádku v tomto volebním období. Pro letošní rok ministerstvo financí odhaduje schodek veřejných rozpočtů bez čistých půjček a dotací transformačním institucím na 6,2% HDP. V roce 2006 by stejný ukazatel měl činit 4,0% HDP, tj. o 2,2 procentního bodu méně. Kdo ale sníží rozpočtové saldo o další čtyři procentní body? Konečným cílem rozpočtové reformy by měla být nula a nikoli čtyři nebo tři procenta HDP, jinak nás čeká stejný osud, jemuž nyní čelí Francie či Německo. Tamní ekonomiky by potřebovaly podpořit hospodářský růst fiskálním stimulem, který ovšem není možný, ani vhodný, vzhledem k předchozímu špatnému rozpočtovému hospodaření. Stejně na tom budeme i my, pokud snížíme rozpočtové schodky jen k hornímu limitu povolenému Paktem stability a růstu. Snížit rozpočtový schodek z 6% HDP na nulu v průběhu tří let by mohlo krátkodobě přinést výrazný negativní dopad do hospodářského růstu. Ale proč není reforma veřejných rozpočtů naplánována na delší časové období s konečným cílem nula? Logickou námitkou je, že za vývoj po roce 2006 současná vláda nemůže ručit, ovšem nic nebrání tomu, aby současná vláda provedla potřebné změny a načrtla cestu vedoucí ke konečnému cíli.
Podívejme se ještě krátce na důchody. Jedno je jisté: v systému chybí peníze. Česká společnost stárne a navíc se předčasné důchody, a v poslední době také invalidní důchody, staly únikovým ventilem rostoucího přetlaku na trhu práce. Jedním z možných řešení je relativní snížení počtu důchodců vzhledem k počtu přispěvatelů do systému a toho lze dosáhnout zvýšením věku pro odchod do důchodu. Je ovšem navržené zvýšení konečným řešením? Podle demografické projekce vypracované ČSÚ se podíl obyvatelstva v produktivním věku (15-64) na celkovém počtu obyvatel ČR začne snižovat po roce 2005 a po roce 2010 nabere pokles potenciální pracovní síly zřetelně na obrátkách. Počet obyvatel ČR starších 65 let by se měl zvýšit téměř o jeden milión. Důchodcem tak bude každý čtvrtý. Na jednoho penzistu se dnes skládá zhruba 5 osob v produktivním věku, v roce 2030 jich bude již jen 2,5. Vláda by měla s pomocí ministerstva práce a sociálních věcí přijít s kalkulací vývoje penzijního systému, která by jasně ukázala, s čím dnešní generace čtyřicátníků a mladších může počítat. Oznámení jedné cifry nepředstavuje reformu penzijního systému.
Síly na obou stranách barikád se šikují a skutečná bitva je teprve před námi. Přistoupí ČSSD na snížení či omezení sociálních dávek či dávek nezaměstnanosti nebo se bude skrývat za klišé v podobě omezení zneužívání sociální záchytné sítě? Padla již myšlenka na plošné přídavky na děti nebo se znovu objeví na stole? Otevře levicové křídlo ČSSD znovu otázku progrese zdanění osobních příjmů? Minulou neděli si soupeři na poli rozpočtového reformování podali ruce a stanovili pravidla hry, na skutečně zásadní otázky nás odpovědi teprve čekají. Alespoň doufejme.
David Marek