V minulých článcích jsme porovnávali velikost tržeb a ziskovost jednotlivých distributorů elektrické energie. Ač zajímavé, tyto ukazatele nevypovídají mnoho o efektivitě vynaložených reálných investic. Nyní proto následuje pohled na distributory z hlediska jejich ziskovosti kapitálu, konkrétně ziskovosti vlastního jmění, ROE. Tato ziskovost je obecně funkcí tří parametrů:
- tím, kolik aktiv společnost potřebuje na generování svých tržeb (v případě distributorů je toto určeno zejména hustotou sítě zákazníků)
- tím, jaká je ziskovost těchto tržeb (tomuto tématu jsme se věnovali v předchozím článku, z velké části závisí na složení portfolia zákazníků a dodavatelů)
- tím, jak jsou aktiva financována (poměrem vlastního jmění a dluhu; u domácích distributorů je obvykle finanční páka velmi nízká).
ROE ukazují pro všechny distributory následující grafy.
Zdroj: REAS, Patria Finance
Tyto grafy zachycují vývoj ROE - ukazatele ziskovosti vlastního kapitálu - v letech 1997 až 2001 a zároveň umožňují porovnání tohoto ukazatele jednotlivých distributorů s hypotetickou požadovanou mírou návratnosti (required rate or return, RRR). Ta v sobě zahrnuje výnos bezrizikové investice (risk free rate - např. výnos dlouhodobých státních dluhopisů) a prémii za riziko. Prémie za riziko by měla zohledňovat pouze tzv. systematické riziko (neoddiverzifikovatelné riziko, vyjádřeno např. tzv. koeficientem beta) a je tak rovna součinu koeficientu beta a prémie za riziko na kapitálovém trhu. V případě regionálních distributorů jsme hypotetickou RRR stanovili ve výši 8,2 %.
Obecně řečeno, jestliže návratnost vlastního kapitálu v odvětví přesahuje požadovanou míru návratnosti, může to podnítit zájem dalších firem o vstup do tohoto odvětví. V praxi ale záleží samozřejmě na odhadu „mezní“ návratnosti – návratnosti na dodatečnou jednotku kapitálu, respektive „dodatečnou společnost“. Tento fakt znamená, že v odvětví distribuce elektrické energie by ke vstupu nových společností do odvětví nedocházelo ani v případě vysokého pozitivního rozdílu mezi realizovanou a požadovanou návratností kapitálu stávajících firem. Navíc tato návratnost musí být počítána na reprodukční hodnotu aktiv, ne účetní (v podstatě nejde o nic jiného než jednu z mnoha variací na téma Tobinova Q).
Zatímco v roce 1997 přesahoval RRR pouze poměr čistého zisku a vlastního kapitálu Středočeské energetické (v dalších letech klesal až v roce 2001 končí pod 4 %). Úrovni 8 % se přiblížila také Západočeská energetika, ostatní společnosti začínaly v roce 1997 na poměrně nízké úrovni. V následujících letech se situace obecně zlepšovala. Požadovanou míru návratnosti 8,2 % přesáhly už v roce 1998 ZČE, PRE a ZČE, jejíž návratnost vlastního kapitálu se v následujícím roce dále zvýšila, naopak ukazatel PRE spadl na 7 %. Výrazné zvýšení návratnosti vlastního kapitálu SČE v roce 2000 způsobil prudký nárůst zisku téměř na trojnásobek oproti roku 1999. Signifikantní nárůst ROE v roce 2000 zaznamenala také Severomoravská energetika, jejíž zisk oproti předchozímu roku vzrostl o 90 %. V roce 2001 nedosahovaly požadované míry návratnosti pouze Jihočeská energetika a Středočeská energetická, jejíž ROE bylo nejnižší ze všech distribučních společností (3,9 %). Naopak nejvyšší míru návratnosti vlastního kapitálu v roce 2001 vykazovala Pražská energetika (11,7 %).
Jiří Soustružník
Další články o distributorech naleznete zde:
Mezi maržemi a zisky regionálních distributorů elektřiny existují velké rozdíly
Který majoritní podíl v distribučních společnostech ČEZ prodá?