V tomto textu se zaměříme na tři aspekty, které nebyly zmíněny v článku bezprostředně reagujícím na dnešní čerstvé údaje o hrubém domácím produktu. Nejdříve se zaměříme na porovnání loňské výkonnosti hlavních světových ekonomik a zemí kandidujících na členství v EU včetně ČR. S tím souvisí druhé téma – reálná konvergence české ekonomiky EU. Třetí téma je poněkud více „akademické", mezera výstupu, nicméně z analytického hlediska důležité.
Střední Evropa – spása EU?
České hospodářství se svým loňským růstem HDP ocitlo téměř na chvostu kandidátských zemí. Pomaleji rostla jen polská ekonomika. Ta ovšem na rozdíl od českého hospodářství v průběhu loňského roku postupně ožívala a její tempo růstu se zrychlovalo až na 2,0% v posledním čtvrtletí. Co se týče Polska, jeho výhodou v současné situaci je menší expozice vůči hospodářskému cyklu v EU. V závěru loňského roku se tak česká ekonomika stala nejpomaleji rostoucím hospodářstvím mezi středoevropskými a západoevropskými zeměmi usilujícími o členství v EU. Pozici ekonomického tygra si i v loňském roce udržely pobaltské ekonomiky, které již třetím rokem po sobě dosahují více než pětiprocentních přírůstků. Jako celek si region zahrnující středoevropské a pobaltské ekonomiky udržel nadprůměrný hospodářský růst, díky čemuž se snížila jeho ztráta na hospodářsky vyspělejší země. Po vstupu těchto zemí do EU by jejich příznivé údaje mohly příznivě ovlivnit statistiky za celou EU.
Ve srovnání se západoevropskými ekonomikami je ovšem hospodářský růst v ČR stále příznivý. Zpomalení růstu neodolal žádný z pilířů ekonomiky EU. Nejhůře na tom bylo Německo s růstem HDP o pouhých 0,2%. V celé EU se HDP zvýšil o 0,9%, v eurozóně o 0,8%. Relativně dobře se brání britská ekonomika, která nečelí tak významným strukturálním problémům jako kontinentální část Evropy. HDP Velké Británie se loni zvýšil o 1,6% po růstu o 1,9% v roce 2001. V rámci EU se poměrně dařilo Řecku (+4,0%), Irsku (odhad Eurostatu: 3,3%) a Španělsku (2,0%).
Solidního zotavení se v loňském roce dočkala ekonomika USA. Růst HDP akceleroval na 2,4% z 0,3% v roce 2001. Přání politiků EU vtělené do závěru madridského summitu, aby se hospodářství EU stalo nejvýkonnějším na světě do roku 2010, nebude jednoduché splnit. Spojené státy se Evropě stále vzdalují. Za to Japonsko se již celé desetiletí trápí a nemůže se zbavit nemoci, jejímiž příznaky (nebo spíš přízraky?) jsou deflace a zástava úvěrování. Loni si japonská ekonomika připsala k dobru 0,3% po poklesu o 0,2% v roce 2001.
Trnitá cesta do Evropy
Již druhý rok roste česká ekonomika rychleji než hospodářství EU. Příčina ovšem není ani tak na straně české ekonomiky, ale spíše v problémech západoevropských ekonomik. Obrazně řečeno se dá říci, že EU čeká a je na každé z kandidujících zemí, jak toho využije.
Podle našich výpočtů se hrubý domácí produkt na obyvatele v ČR (podle parity kupní síly) přiblížil průměru EU o necelý procentní bod a současnosti dosahuje 61% průměru EU. V rámci kandidátských zemí patří ČR stále druhá příčka za Slovinskem, jehož HDP na hlavu se pohybuje téměř o deset procentních bodů výše. Další skupinu „pronásledovatelů“ tvoří Maďarsko a Slovensko pohybující se kolem 50% průměru EU. Problémy polského hospodářství v posledních dvou letech vrátily Polsko na 37% průměru unie. Při hodnocení HDP na obyvatele hraje samozřejmě roli počet obyvatel, přičemž demografické trendy ve středoevropských zemích jsou rozdílné.
Jak bude pokračovat konvergenční proces v blízké i vzdálenější budoucnosti? Pokud by si česká ekonomika neustále udržovala o dvě procenta vyšší reálný růst HDP, potom by na konci tohoto desetiletí mohla česká ekonomika dosáhnout zhruba 68% průměru EU, v roce 2020 asi 77% a někdy ve třicátých letech by se výkonnost ČR a současných zemí EU srovnala. Při konvergenčních výpočtech je nutné vzít do úvahy vývoj demografických veličin. Z dlouhodobé projekce ČSÚ (do roku 2030) lze vyčíst, že Českou republiku čeká postupně zrychlující pokles počtu obyvatel. Úbytek pracovních sil by ovšem měl být ještě rychlejší. Česká společnost zkrátka vymírá a stárne. Negativní důsledky na ekonomiku jsou zřejmé. Relativní snížení pracovních sil v poměru k celkové populaci, znamená méně produkce na obyvatele, pokud nedojde k růstu produktivity výrobních faktorů.
Je to málo nebo moc?
Na první pohled jsou údaje o hrubém domácím produktu ČR ve 4 čtvrtletí a za celý loňský rok pro mnohé zlámáním. Poněkud fundovanější odpověď nám může dát analýza relace potenciálního výstupu a aktuálních údajů. Náš odhad potenciálního výstupu, který se příliš neliší od odhadů ministerstva financí a výpočtů ČNB, ukazuje, že se výkonnost ekonomiky v loňském roce, a zvláště v posledním čtvrtletí, skutečně nebyla dostatečná. Opět se začala otevírat mezera mezi výkonem české ekonomiky a jejími možnostmi, tj. mezera výstupu (output gap). Podle našich projekcí se budou tyto makroekonomické nůžky rozevírat i v letošním roce. Zastavit by je mohl jenom růst ekonomiky přesahující 2,7%.
David Marek