Poslanecká sněmovna včera hlasy poslanců ČSSD a ODS schválila vládní návrh státního rozpočtu na rok 2002. Vláda by tak příští rok měla hospodařit s příjmy ve výši 690 miliard korun. Dalších 46 miliard si půjčí a utratí tak 736 miliard korun. Z nich půjde 45% na různé sociální výdaje. Návrh státního rozpočtu na rok 2002 vychází z optimistických makroekonomických předpokladů (růst ekonomiky o 3,8%, pokles míry nezaměstnanosti na 8,2%). Pro rozpočet státu je problematické, že základem růstu by měly být investice (růst o 7% letos a 6% příští rok), protože investice spíše snižují firemní zisky a navíc podstatná část investic jde do projektů, kterým vláda štědře poskytla daňové úlevy.
Vláda se také uchýlila k řadě problematických kroků, které příjmy rozpočtu „papírově“ zvyšují. Například vláda předpokládá, že příští rok se zvýší efektivnost výběru daní a stát tak získá dodatečných 6 miliard korun. Samotný návrh rozpočtu však dává řadu důvodů považovat tento odhad za nadsazený.
Ještě problematičtější je zařazení do rozpočtu více než 20 miliard, které vláda plánuje získat z tzv. deblokace ruského dluhu. Vláda tak opakuje chyby letošního rozpočtu, kam zařadila 20 miliard z prodeje telekomunikačních licencí třetí generace a nyní se ukazuje, že příjem bude mnohem nižší. Vláda také masivně používá transfery z FNM, které oficiálně jdou na financování schodku důchodového systému, ve výši přes 20 miliard korun. Na zcela běžné výdaje si tak vláda bere ze zcela výjimečných příjmů, přesně proti všem zásadám obezřetnosti.
V mnoha našich předchozích analýzách jsme upozorňovali, že kořen českých rozpočtových problémů leží na výdajové stránce. Výdaje vlády se od roku 1998 zvýšily z 41% HDP na očekávaných 49% letos, tj. o celou pětinu! Návrh rozpočtu na tento vývoj nijak nereaguje. Žádná změna není navržena v rozsáhlém sociálním systému, vláda naopak zvažuje rozšiřování výdajů. Rozpočet na rok 2002 zvýrazňuje další zásadní nedostatek českých veřejných rozpočtů: naprosté zanedbávání dlouhodobějších úvah, nemluvě o závazném systému střednědobého rozpočtového plánování. Rozpočet se tak mění v jednoletou "hru", kde vítězí momentálně nejsilnější, kde dochází k nehospodárnostem a kde jsou rozpočty mimořádně obtížně analyzovatelné. Letos byla dále snížena transparentnost návrhu, protože ministerstvo financí ztratilo část svých rozpočtových pravomocí na úkor ministerstev, která peníze utrácejí. Převedení pravomocí na tato ministerstva sice zvyšuje flexibilitu a operativnost rozpočtu, ale de facto znemožňuje jakékoliv dlouhodobější plánování.
Návrh rozpočtu na rok 2002 je zároveň v několika aspektech výrazně restriktivní. Vláda plánuje snížit kapitálové investice o 15% (o další 4 miliardy se sníží objem půjček, které bude vláda čerpat na investice). Výdaje na vědu a výzkum vláda plánuje zmrazit na úrovni loňského roku. Ačkoliv vládní usnesení z roku 2000 zavazuje vládu zvýšit tyto výdaje na 0,7% HDP, ve skutečnosti dosáhnou jen 0,55%.
Vláda se ve svém návrhu dokonce dostává do rozporu se svým vlastním, půl roku starým, "Národním programem přípravy na členství v EU," kde se zavázala k řadě výdajů v celkové výši 56 miliard v roce 2002. Návrh rozpočtu však počítá s výdaji jen 35 miliard korun. Největší pokles je u dopravních investic a v kapitolách ministerstev místního rozvoje a životního prostředí. Tyto případy ilustrují nekonzistentnost a krátkodobost vládních rozpočtových kroků. Také dokumentují klesající význam ministerstva financí, které ztrácí kontrolu nad skladbou výdajů a nedokáže prosadit ani ty výdajové priority, které byly odsouhlaseny vládou.
Naše analýza návrhu státního rozpočtu na rok 2002 jen potvrzuje naše předchozí zprávy: česká rozpočtová politika zůstává na cestě k akcelerujícím schodkům a snižující se transparentnosti. Jedinou možnost nápravy vidíme v důsledném zavedení střednědobého rozpočtového výhledu, který by zvýraznil dlouhodobější aspekty rozpočtové politiky a svázal vládě ruce ve vršení dalších výdajových programů. Současný návrh státního rozpočtu neobsahuje jediný závazný údaj pro období za rokem 2002. Vzhledem k vývoji v posledních letech je další podmínkou zastavení eroze veřejných rozpočtů, tj. zpětná důsledná integrace veškerých mimorozpočtových fondů do státního rozpočtu. Problém obtížné předvídatelnosti privatizačních příjmů a restrukturalizačních nákladů lze řešit vykazováním těchto položek ve společné kapitole, oddělené od běžného rozpočtu. Z hlediska rozpočtové disciplíny by bylo žádoucí zavést i povinné vytváření rezerv na vládní garance.
(Ondřej Schneider)