Podle návrhu státního rozpočtu na rok 2002 by státní dluh měl koncem roku 2002 dosáhnout 408 miliard korun, tj. 18% HDP. Jde o číslo spekulativní a velmi optimistické, protože vláda počítá s masivní privatizací a s vysokými příjmy z této privatizace. Vzhledem ke stavu na českém akciovém trhu lze pochybovat o tom, že by zahraniční investoři byli ochotni zaplatit sumy, které si vláda naplánovala.
Kromě toho, výše dluhu je do značné míry iluzorní, protože vláda má pod kontrolou účetnictví České konsolidační agentury (dříve Konsolidační banky) a může tedy rozpouštět nevyhnutelné ztráty, které ČKA čekají libovolně v čase. Podle všeho se vláda rozhodla držet ztrátu ČKA v letošním roce na co nejnižší úrovni, takže ČKA odepíše letos "jen" 43 miliard z celkem očekávaných 250 miliard ztrát. Zbývajících 200 miliard si počká na další rozpočty… a na další vládu.
Vláda vyjadřuje obavu, že i takto uměle stlačený dluh bude obtížné uplatnit na českém dluhopisovém trhu a zvažuje výpůjčku v cizí měně. Šlo by o radikální změnu v české hospodářské politice, protože vláda neměla nikdy dluhy v zahraničí, s krátkou výjimkou počátku 90. let, kdy jsme měli stabilizační půjčku od Mezinárodního měnového fondu. Úrokové sazby jsou v současnosti v ČR o zhruba 1 procentní bod vyšší než v eurozóně, otázkou je však s jakou úrokovou přirážkou by se na trhu podařilo udat české vládní dluhopisy. Největším rizikem zahraničních výpůjček je ovšem kurzové riziko: český stát má příjmy v korunách, dluhopisy a úroky z nich by musel vyplácet v cizí měně. V případě oslabení české koruny by se tak náklady zahraničního dluhu výrazně zvýšily. Zahraniční zadlužení tak zvyšuje zranitelnost dané země.
(Ondřej Schneider)