V posledním období si na český finanční trh postupně nalézají cestu různé finanční inovace. Do povědomí investorů vstupují pojmy jako futures, swapy, opce a jiné. Tyto produkty jsou výsledkem finančního inženýrství posledních let. Ve většině případů se však jedná o složitější a sofistikovanější produkty, jejichž pochopení může zabrat průměrnému investorovi dost drahocenného času. Otázkou tedy je, jak může investor využít benefitů finančních inovací a neztratit při jejich studiu spoustu času. Řešení přinášejí fondy, které tyto inovace využívají jako doplněk tradičních finančních instrumentů. Řeč je o tzv. hedžových fondech (to hedge = zajistit) a v návaznosti o fondech hedžových fondů.
První hedžový fond vznikl ve Spojených státech v roce 1949. Byl založen Alfredem W. Jonesem, doktorem sociologie a bývalým novinářem magazínu Fortune. Pan Jones použil klasický obchod na krátko (shortselling), aby se pojistil proti výkyvům trhu, vzhledem k jeho tradičním dlouhým pozicím. Ukázalo se, že jeho portfolio v té době překonalo výnosnost tradičních fondů o takřka 85%. Tenhle fakt vzbudil o hedžové fondy enormní zájem. V roce 1968 již bylo ve Spojených státech veřejně nabízeno kolem 200 hedžových fondů. Přesto se tohle odvětví začalo významně rozvíjet až v 90. letech, po obrovských úspěších světově známých managerů hedžových fondů, George Sorose a Juliana Robertsona. Dokladuje to obrovský nárůst prostředků spravovaných hedžovými fondy. V roce 1990 měly tyto fondy ve správě přibližně 39 miliard dolarů, v půlce roku 2006 již 1,2 bilionu USD. V tom samém období počet hedžových fondů vzrostl z 610 na přibližně 9000.
Co tedy hedžové fondy vlastně jsou? Jsou to aktivně spravované investiční fondy s různými investičními přístupy a širokou škálou investičních strategií a taktik. Manažeři využívají množství finančních inovací, aby se zajistili proti nečekaným výkyvům trhu, a aby realizovali uspokojivé výnosy. Cílové hodnoty výnosů se pohybují kolem nižších dvouciferných čísel s volatilitou co nejnižší, většinou jednocifernou. Oproti klasickým fondům, které ve většině případů sází na nákup aktiva a posléze jeho růst, nabízí hedžové fondy několik výhod. Výkonnost hedžového fondu, vzhledem k možnosti využívat finanční inovace, z velké míry závisí na individuálních schopnostech manažera, nezávisle na tom, kterým směrem se hýbe trh. Manažeři sledují absolutní návratnost a neporovnávají výkonnost fondu vzhledem k indexu nebo benchmarku. Manažeři hedžových fondů často investují své vlastní prostředky, tím spojují své vlastní zájmy se zájmy investorů. Systém odměn je navázán na jejich výkonnost. Často se pro manažery využívá motivační škála odměn rozdělená do kategorií, přičemž manažer dostane vyšší provizi, pokud dosáhne vyšší kategorie výnosnosti.
Hedžové fondy jsou svým charakterem spíše střednědobá až dlouhodobá investice. Tento aspekt se u hedžových fondů projevuje relativně vysokými výstupními poplatky v prvních letech investice. V dlouhém období se totiž významně projeví další výhody jako například uzamykání zisků a garance vkladů. Celkově se tedy jedná o velice zajímavý produkt, kterým si každý investor může vhodně doplnit své portfolio.