I přes jasné negativní doporučení empirických studií bude asi někdo stále považovat sektorovou rotaci za dobrou myšlenku. Třeba už jen proto, jak populární je tento koncept v médiích.
V rámci těchto pokusů si pak celkový ekonomický cyklus můžeme rozdělit na pět částí. První tři se týkají boomu – jeho počáteční, střední a konečná část, další dvě se týkají recese – její počátek a konec.
Predikovat recesi jako takovou je obtížné, její indikátory se liší cyklus od cyklu v tom, jak dobře jí předpověděly a kdy. Nejlepším z nich přitom bývá sám akciový trh, což nám při pokusech o úspěšný timing (pokusech o překonání trhu) nepomůže.
Historicky pak všechna odvětví bez výjimky vykazují zdaleka nejvyšší růst v poslední fázi takto popsaného cyklu, celý trh v průměru 35%. A všechna vykazují pokles ve čtvrté fázi cyklu – tj. počátek recese (s výjimkou tabáku, který je cca na 0). To znamená, že i vyloženě defenzivní tituly z oblasti utilit v průměru vykazují v tomto období ztráty – jejich defenzivnost tak je pouze relativní. Zatímco podle „Sector Rotation over Business-Cycles“ - Stangl, Jacobsen, Visaltanachoti, 2007 (z ní pocházejí i další zde prezentovaná data) utility a telekomunikace v této části cyklu historicky v průměru ztratily 7,6%, ostatní odvětví ztrácela více než 20% a trh v průměru 22%. Zde je nutné mít neustále na mysli, že hodnota akcie může stoupnout pouze, pokud stoupne cash flow společnosti, nebo diskontní sazba. Ani u defenzivních titulů se nedá předpokládat, že recese pomůže jejich ziskům a cash flow a ani diskontní sazbě (bezriziková sazba může klesat ale rizikové prémie obvykle rostou). Pokud by jejich ceny přesto před recesí rostly, jde u umělé nafouknutí.
Může být ošemetné snažit se posouvat mezi sektory čistě na základě bety (citlivosti dané akcie na pohyb trhu). Její teoretické opodstatnění není dokonalé a praktické odhady se liší v závislosti na mnoha faktorech, i v závislosti na fázi cyklu (jednotlivá odvětví mají jiné bety např. ve fázi ranného boomu a ranné recese). Pokud bychom dali betu stranou a podívali se čistě na to, která odvětví si historicky vedla nejlépe během konkrétní části cyklu, dostali bychom zhruba následující obrázek:
Fáze I (celý trh historicky realizoval průměrně 12,7% posílení): nejlépe na tom byly automobily, nákladní automobily, doprava, textilní průmysl, kapitálové zboží, restaurace.
Fáze II (9,6%): Zdravotnictví-farmacie, restaurace, hotely, letadla, strojírenství, elektrická zařízení.
Fáze III (0,5%): Uhlí, tabák, ropa, zdravotnictví-farmacie, stavebnictví.
Fáze IV (-22,8%): Tabák (cca 0%), nejmenší poklesy pak jsou u telekomunikací a utilit.
Fáze V (34,9%): Stavebnictví, spotřební zboží (dlouh.), rekreace, software.
Bety těchto odvětví by přitom někdy dávaly trochu odlišná „doporučení“ pro jejich zařazení během cyklu, celkově ale není nastíněný obrázek vyloženě proti intuici.
Důležité je to, co bylo zmíněno na začátku - strategie sektorové rotace, přes její popularitu v médiích, nepřináší očekávané výsledky. Po očištění o transakční náklady není lepší, než „buy-hold“ přístup (samozřejmě z dlouhodobého hlediska, ne z pohledu pár měsíců/let). A je znatelně méně výnosná než strategie, která v kritické fázi vstupu do recese místo hledání defenzivních titulů prostě prodá akcie a vrátí se na trh v době konce recese. Atraktivita této poslední periody je patrná z uvedeného průměrného posílení trhu téměř 35%. Toto období je ale také charakterizovánu nejvyšší volatilitou napříč celým trhem, odrážející velkou nejistotu ohledně toho, zda recese skutečně končí, či ne.