Americký trh práce je poslední dobou samé překvapení. V lednu ukázal nečekanou sílu, ale zároveň byl rok 2025 revidován podstatně k horšímu. Za únor pak dostáváme slabá data, která z pěkného ledna dělají ojedinělý výkyv směrem vzhůru a kreslí sestupný trend.
Počet pracovních míst se za únor propadl o 92 tisíc v kontrastu s lednovými +126 tis. i s konsensem, který předpokládal růst o 55 tisíc. Snižování stavů se týkalo všech hlavních oborů s výjimkou finančních služeb. Největší změnu k horšímu vidíme u obchodu a dopravy a u školství a zdravotnictví, které naopak předtím zaměstnance výrazně nabíraly. Obrat nastal také ve stavebnictví či zpracovatelském průmyslu. Veřejný sektor měl na čísla pouze mírný vliv, přestože také propouštěl. S těmito daty pak ladí i průzkum v domácnostech, který potvrzuje pokles počtu zaměstnaných a nárůst nezaměstnanosti. Ta se mírně zvedla na 4,4 z 4,3 procenta, zatímco se čekala její stagnace.
U mezd vypadají čísla lépe, když hodinová mzda udržela meziměsíční tempo 0,4 pct a meziročně mírně zrychlila na 3,8 procenta. V tomto případě sledujeme za poslední roky trend k mírnému zpomalování, kterému se na první pohled postavila únorová data do cesty. Na druhou stranu ovšem při propouštění bývá obvyklé, že největší změny probíhají u méně placených pozic, čímž se průměrná mzda zprvu zlepšuje. Navíc změna oproti odhadům je malá a těžko dokáže kompenzovat dojem z vývoje zaměstnanosti.
Jestliže nám leden dal naději na zlepšení, únor nás vrací k tomu, že americký trh práce postupně chladne. Měsíční data jsou sice značně volatilní, ale průměrný měsíční přírůstek zaměstnanosti za poslední rok je už jen těsně nad nulou a trend míří dolů. Spotřebu sice podrží stále vysoké ceny akcií, které ovlivňují chování bohatých domácností, ale také tato podpora už není, co bývala, když se podíváme na aktuální vývoj hlavních indexů. Zpráva z trhu práce je proto negativní.
Pro Fed vyvstává nepříjemné dilema. Na jedné straně by měl trh práce zvedat šanci na uvolnění měnové politiky v dohledné době, ale na straně druhé je tu zdražující ropa, která působí opačným směrem. Vzhledem k nervozitě z Íránu obchodníci nečekají a zdražují pohonné hmoty už předtím, než jim stoupne cena dodávek. Nejde zatím o extrémní ceny, ale šok se evidentně promítá poměrně rychle. Co Fedu zbývá, je zatím protahování vyčkávací taktiky.
Zejména ceny energií závisející na průběhu íránské krize jsou velkou neznámou, neboť není jasné, zda tankery začnou proplouvat Hormuzským průlivem zítra, nebo třeba za tři týdny. Za takové situace bude Fed čekat a pozorovat.