Le Monde tvrdí, že země východní Evropy, které byly jako první integrovány do Evropské Unie, již nejsou cílovou destinací pro umístění průmyslové výroby nebo služeb. Vystřídaly je Tunisko a Maroko, či země Středního Orientu - Egypt a Jordánsko. To je podle listu jeden z hlavních závěrů studie publikované poradenskou společností A. T. Kearney nazvané „Geografické změny delokalizace“. Výroční zpráva Spojených národů o obchodu a rozvoji přímých zahraničních investic tuto ztrátu atraktivity východních zemí potvrzují. Přímé zahraniční investice např. poklesly v Polsku v roce 2008 o 28 %, což je o trochu více, než průměr rozvinutých zemí (- 25,3 %). A jestliže nyní jsou ještě toky investic pozitivní v České republice (+ 2,6 %) a v Maďarsku (+ 7,7 %), nebude to mít podle Le Monde dlouhého trvání.
Když se v květnu 2004 první země východu připojily k EU, levná pracovní síla a geografická blízkost k rozvinutým evropským zemím z nich udělaly zajímavou destinaci. Tím spíše, že jejich trhy lákaly k ovládnutí. Přemístění do těchto zemí tedy představovalo mnohonásobné ekonomické výhody jak pro vnitřní trh, tak pro export. Tyto výhody se však během několika let zmenšily. Podle studie společnosti A. T. Kearney se Česká republika nachází až na 32. místě v klasifikaci roku 2009 porovnávající země, kam je nejzajímavější delokalizovat činnosti v oblasti poskytování služeb. V roce 2004 byla přitom ČR zařazena na 4. místo. Slovensko, Polsko a Maďarsko rovněž poklesly. Naopak Egypt se během dvou let vyšvihl ze 13. na 6. místo a Tunisko z 26. na 17. místo.
Země jako Slovensko, které již vstoupily do eurozóny, jsou pak ve srovnání se zeměmi, kde je široce používán dolar, drahé. Oslabení polské a české měny vzhledem k euru je již vnímáno jen jako dočasná konkurenční výhoda, na níž není možné stavět investiční rozhodnutí ve střednědobém a dlouhodobém horizontu. A. T. Kearney pak lépe hodnotí kvalitu a disponibilitu egyptské pracovní síly oproti maďarské, slovenské nebo estonské. A tato kritéria budou převažující, odhaduje Norbert Jorek z této společnosti. „Pro některé firmy jako např. inženýrské společnosti není problémem náklad. Chtějí se uchytit v zemích, kde najdou kvalitní inženýry v dostatečném počtu“, říká.
Je i přesvědčen, že krize může delokalizaci zpomalit jen dočasně. Pokud podniky s vládní pomocí, jako (25,2 EUR, -3,26%) ve Francii, tento typ projektů momentálně odmítají, vrátí se k nim později. Zejména proto, že současné problémy nutí podniky modifikovat organizaci a tím ještě více snížit náklady. Banky byly prvními podniky, které delokalizovaly část své činnosti, např. IT služby a call centra. Některé činnosti tak jsou dnes realizované o mnoho levněji v Indii anglofonním personálem pro americké společnosti; a mnohem levněji v Tunisku a Maroku frankofonním personálem pro francouzské společnosti.