Známý ekonom Stephen Roach ve Financial Times píše, že Barack Obama provedl jedno ze svých nejdůležitějších pokrizových rozhodnutí: Ben Bernanke bude nominován na druhé období jako prezident Federálního rezervního systému. Jedná se podle jeho názoru o velmi krátkozraké řešení. Zatímco hlavní americký centrální bankéř zaslouží pochvalu za to, že se zachoval kreativně a odvážně při organizování tak nezvykle agresivního monetárního uvolňování, je důležité mít na paměti, že jeho předkrizové činy stejně významně ovlivnily cestu k nejtěžší recesi od roku 1930. Je to jako kdyby lékař obviněný ze zanedbání případu byl chválen za objevení zázračného léku. Možná, že pacient potřebuje nového doktora.
Bernanke se v době předcházející pádu společnosti dopustil tří kritických chyb. Zaprvé a především byl hluboce spjatý s filosofickým přesvědčením, že centrální banky by měly být ohledně bublin rezervované. V tomto ohledu měl stejný názor se svým předchůdcem, notorickým nafukovačem bublin Alanem Greenspanem, který argumentoval, že monetární autority jsou v nejlepší pozici pro to, aby vyčistily nepořádek po prasklých bublinách aktiv spíše než aby jim předcházely. V důsledku tohoto přístupu udělali oba dva špatné závěry ohledně postbublinových strategií na počátku tohoto desetiletí, které byly implementovány po prasknutí akciové bubliny v roce 2000. Při zpětném pohledu poskytnutí přebytečné likvidity Federálním rezervním systémem v letech 2001 – 2003, které Bernanke schvaloval, hrálo klíčovou roli v nastavení prostředí pro osudný mix bublin na trhu s úvěry a realitami.
Bernanke byl zastáncem teorie „globálního přesycení úsporami“, čímž zprostil Spojené státy viny za jejich náchylnost k bublinám a svalil ji na spořící přebytkové ekonomiky v Asii. Poptávku po dolarových aktivech ze strany zahraničních věřitelů nelze popřít, je však absurdní tyto přebytkové ekonomiky obviňovat z ledabylého chování Američanů, u něhož měla americká centrální banka zakročit. Asijské ekonomiky nemají nic společného s americkým nezodpovědným sklonem ke zvyšování finanční páky u bublin v realitách a používání takto vzniklých příjmů ke spotřebě. Bernankeho argument ohledně přesycení úsporami v jádru spočíval v hluboce usazeném americkém odmítání pohledu do zrcadla a kladení viny na druhé.
Bernanke také věří, že trhy vědí více než regulátoři, což je filosofie, která americkou centrální banku dostala do současných problémů. Exploze derivátů, extrémní zadlužení regulovaných i stínových bank a příliš vysoký objem hypoték byly nešvary, kterým Bernanke i Greenspan bývali mohli zabránit. Oni to však neudělali a složitý a nestálý systém se následně dostal mimo kontrolu.
Nikdo přitom neví, zda současná strategie Federálního rezervního systému bude úspěšná. USA mají to nejhorší z recese zřejmě za sebou, což je výsledkem časem otestovaného a ničím výjimečného cyklu zásob. Nicméně udržitelnost oživení je pochybná – zeptejte se Japonska 20 let po prasknutí tamních bublin. Američtí spotřebitelé jsou na počátku několikaletého utahování opasků vzhledem ke snižování zadlužení a k obnově úspor na důchod. Neobvyklá šíře a synchronizace globální recese omezí možnost růstu taženého exporty.
V roce 2004 Greenspan tvrdil, že strategie zaměření se na důsledky bublin, ne na bubliny samotné, se ukázala být úspěšná. Ve snaze prohlásit krizi za skončenou mohou být Obamova prohlášení podobně předčasná. Bernankeho znovuzvolení je vítanou možností pro širší debatu ohledně monetární politiky v USA. Svět potřebuje centrální bankéře, kteří se problémů vyvarují, ne takové, kteří se specializují na pokrizovou nápravu škod.
Zdroj: FT