Dříve se zástupci Federálního rezervního systému domnívali, že toho, co by mohli či měli dělat, aby zabránili vzniku bublin, je jen málo. Už jejich identifikace byla považována za příliš složitou a i pokud by se podařila, propíchnutí bubliny by mohlo nadělat více škody než užitku. Například zvýšení sazeb by mohlo zpomalit růst v jiných částech ekonomiky, které jsou zatím zdravé. Hlavní strategií Fedu bylo zaměřit se místo toho na úklid po prasknutí bubliny, který spočíval v nízkých sazbách; ty měly změkčit náraz, jemuž ekonomika čelila. To platilo o Benu Bernankem i o jeho předchůdci Alanu Greenspanovi.
Nyní Fed uznává, že tento přístup nefungoval a zvažuje alternativy. V úvahu připadají dvě možnosti – zvyšovat sazby či používat regulaci finančního systému. Ben Bernanke zastává druhou alternativu a tvrdí, že nejlepším přístupem je použít dozor a regulaci k omezení nadměrného podstupování rizika a posílení systému pro případ, že v budoucnu opět nějaká bublina praskne. Použití úrokových sazeb se považuje za agresivnější přístup. Například prezident Fedu ve Philadelphii Charles Plosser prohlásil, že by tento krok mohl ovlivnit ceny u všech dalších aktiv. Na druhou stranu však guvernér Fedu Kevin Warsh tvrdí, že pozorně sleduje vývoj cen komodit a že je otevřen všem možnostem řešení problému bublin, včetně toho, zda by se měly použít úrokové sazby.
Tato diskuse sahá daleko za Fed. Banka pro mezinárodní platby (Bank for International Settlement – BIS) koordinující aktivity centrálních bank chce, aby byl boj s bublinami agresivnější. Čína a Hong Kong se zase obávají, že nízké sazby v USA vedou k tomu, že si investoři v této zemi půjčují a tlačí ceny aktiv v Asii nahoru.
Ben Bernanke v roce 1999 prezentoval zástupcům Fedu svou studii, která varovala před pokusy o propíchnutí bubliny. Fed se měl podle jeho názoru zaměřit na kontrolu inflace, ne na management ekonomického cyklu. Greenspan s tímto názorem souhlasil a nechal technologickou bublinu být. Tato strategie se zdála jako úspěšná. Recese v roce 2001 byla mírná, nezaměstnanost nepřekročila 6,3 %. Ještě v roce 2006 se zástupci Fedu plácali po ramenou a mnozí ekonomové jim tleskali za to, jak tuto epizodu zvládli. Jedním z těch, kteří pochybovali, byl William Dudley, který tehdy pracoval ve společnosti (164,3 USD, -1,42%) a dnes zastává funkci prezidenta Fedu v New Yorku. Je jedním z nejhlasitějších zastánců prevence bublin a tvrdí, že není tak těžké je vysledovat.
Uvnitř Fedu se nyní debatuje o rozdílech mezi bublinami, což by měl být způsob, jak jim porozumět. Jedním ze závěrů je to, že nejnebezpečnějším jevem není samotný nárůst cen aktiv, ale nárůst zadlužení, který jej provází a následně dále přispívá k dalšímu růstu cen. To znamená, že omezení zadlužování by mohlo být jedním ze způsobů, jak zabránit vzniku bublin. Dudley a další chtějí podobné roztočení dluhové spirály zastavit například přísnějším dohledem na trhu repo operací. Bankovní regulátoři ve Spojených státech i v Evropě také zvažují přijetí pravidel, podle nichž by banky musely mít větší objem vlastního kapitálu, což by je odradilo od agresivní expanze.
V americké centrální bance ovlivňují debatu dva akademici - Tobias Adrian z Fedu v New Yorku a Hyun Shin z Princetonu. Jejich práce ukazuje, že krachu na trhu s úvěry předcházel prudký nárůst krátkodobých půjček u obchodníků s cennými papíry jako je Lehman Brothers a . Domnívají se, že jedním z nástrojů boje proti bublinám musejí být úrokové sazby. Například několik malých zvýšení sazeb v roce 2005 by podle nich poslední bublinu zkrotilo. Situaci však ztěžuje např. i fakt, že neexistují modely, které by řekly, o kolik musejí sazby vzrůst, pokud dojde k nepřiměřenému nárůstu cen aktiv či zadlužení.
Místopředseda Fedu Donald Kohn dříve velmi zastával strategii „nepropichování bublin“, dnes je o její správnosti přesvědčen mnohem méně. Přesto se stále obává toho, že použití sazeb by bylo příliš hrubým zásahem, který by negativně ovlivnil kapitálové výdaje firem i nákupy zboží dlouhodobé spotřeby. A Ben Bernanke si ponechává prostor pro všechny varianty – jak nedávno k použití sazeb poznamenal: „Nikdy neříkej nikdy“.
(Zdroj: WSJ)